• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Problematičnost středověkého využití antické tradice

O jakou "problematičnost" se zde jedná? A jaký význam má toto - spíše historicko-filosofické než filosofické - téma ve výuce dějin filosofie, tedy dějin myšlení?
Jak bude zřejmé v následujícím, 5. tématu (zvláště v oddíle B. a.), středověk začal filosofovat svým způsobem zcela od počátků, protože středověcí myslitelé nemohli navázat na nějakou filosofickou tradici svých předků. Proto pro ně bylo velmi cenné a pro rozvoj filosofie zřejmě nepostradatelné zprostředkování jakýchkoli střípků antické vzdělanostní a filosofické tradice. A zde se budeme věnovat právě nejdůležitějším způsobům tohoto zprostředkování.

Způsoby zprostředkování antické tradice

• Základní souhrnné, přehledně řazené informace (B. a.).
  Jedná se o příručky slovníkového či encyklopedického typu, nebo o přehledové souhrny problémů k určitému tématu.
• Vzdělávací systém - "svobodná umění" (B. b. - c.).
  Jednu významnou formu antického dědictví představoval dlouhodobě se ustavující systém vzdělávání, jehož obsahem bylo sedm v dnešním smyslu "věd" či "nauk" (ve školské terminologii "předmětů"), které byly tehdy nazývány "svobodnými uměními".
• Pseudo-Dionýsios Areopagítés (C.).
  Už v minulém tématu jsme viděli, že Augustinus se zasloužil o přenos platónského myšlení do křesťanského prostředí, a tedy i do středověku. V tomto směru však měla nemenší vliv také díla tohoto blíže neznámého muže.
• Boëthius (D.).
  Pro vrcholný středověk však byla významnější tradice aristotelská. O zprostředkování jejích základů se zasloužil tento významný římský vzdělanec a veřejný činitel.