Kurz Platón bez idejí včetně tohoto studijního textu vznikl v rámci stejnojmenného projektu č. 1058/2012, podpořeného Fondem rozvoje vysokých škol.
Platón bez idejí
|
Ta nadsvětní místa dosud žádný z našich básníků neopěvoval, jak by zasloužila, ani nikdy nebude opěvovat. Má se to s nimi takto - musím se totiž odvážit pověděti pravdu, zvláště když mluvím o pravdě - tento prostor zaujímá bezbarvá, beztvará a nehmatatelná jsoucnost vskutku jsoucí, viditelná jedinému řidiči duše rozumu, k níž se vztahuje pojem pravdivého vědění.
Platón, Faidros 247c3-d1
Když se řekne Platón, nejen studentům filosofie či antické kultury, nýbrž velmi širokému vzdělanému publiku vytanou na mysli – ideje. „Teorie idejí“, nauka o idejích, o tom, že mimo náš vnímatelný, materiální svět existuje ještě jeden svět, nemateriální a ontologicky důležitější než ten náš.
Tato představa je při bližším pohledu poněkud zavádějící, protože snadno vede k domněnce, že se jedná o dva oddělené a nezávislé „světy“, čímž se ztrácí smysl Platónova zavedení idejí – totiž jeho přesvědčení, že jedině s pomocí neměnných nemateriálních jsoucen lze vysvětlit, ukotvit a popsat svět materiální. Platón si tedy „nevymyslel“ lepší, ideální svět, aby do něj jednoduše utekl od nedokonalosti našeho světa, nýbrž naopak chtěl najít příčinu a základ existence této nedokonalé skutečnosti, jež si podle něj sama nevystačí a bez toho základu nemůže existovat.
Ideje tedy představují – moderně řečeno – nástroj, který Platónovi slouží k uchopení materiálního a vnímatelného světa. Proto snad ve všech oblastech jeho filosofických úvah dříve či později najdeme jako poslední odůvodnění (či první příčinu) ideje.
V oblastech, v nichž platí to „později“, je možné podat výklad problematiky, aniž bychom se museli ihned utéci k prvnímu základu. Právě o takový přístup se snaží tento kurz, a to u čtyř významných témat platónského myšlení – kosmologie, psychologie, politické filosofie a pojetí umělecké tvorby. Výběr témat je do určité míry arbitrární a vychází z mé dosavadní odborné i pedagogické činnosti. Proto může platónský badatel s jinými zájmy a zkušenostmi postrádat jiné disciplíny, především zřejmě samostatně zpracovanou etiku nebo epistemologii. Výtka vůči jejich absenci je oprávněná, ale snad aspoň trochu ji zmírní fakt, že etických problémů se dotýká především oddíl věnovaný politice a do jisté míry i části věnované psychologii a kritice umění, s epistemologickou problematikou se setkáme částečně v psychologii a ještě méně v kosmologii. Pokus nevynechat žádnou oblast, v níž by bylo možno ukázat Platóna bez idejí, by zřejmě přesáhl možnosti jednosemestrálního kurzu a vynutil si jen letmý až povrchní výklad všech témat. Ostatně i ve stávajícím zpracování pouhých čtyř témat bylo nutno některé důležité motivy podat zjednodušeně nebo je přímo opomenout. Snad to ale bylo učiněno za účelem jednoduchosti a přímosti výkladové linie.
Výklad zařazených témat bude postupovat tak daleko, jak to jen půjde, aniž bychom se museli detailně věnovat problematice idejí. Vysvětlíme tedy vztahy a „zákonitosti“, jež jsou vlastní materiální rovině dané oblasti (např. vztahy a charakteristiky nebeských těles nebo vztahy v lidské společnosti), a zastavíme se v okamžiku, kdy by vysvětlení vyžadovalo zásadní přesah do roviny ideové, nemateriální. Přitom by mělo vyjít najevo, že i na té nižší (z jeho hlediska) rovině nabízí Platón vysvětlení, jimž náleží významné místo v dějinách myšlení. Pro tento účel ukážeme, v čem spočívá novost a přínos Platónova řešení každého z uvedených čtyř problému ve srovnání s předchozími dějinami antické filosofie, a naznačíme jeho vliv na následující staletí či dokonce tisíciletí rozvoje filosofického myšlení.
Tím ale není nijak zpochybněn či zeslaben fakt, že nejvýznamnější platónský vliv na dějiny myšlení představuje ona originální kontrukce nemateriální a prvotní skutečnosti, tedy idejí.
|
Kurz je určen širokému univerzitnímu publiku, nejen studentům filosofie. Proto jsem se snažil (doufám, že aspoň v některých případech úspěšně) koncipovat výklad tak, aby nepředpokládal žádné nebo nanejvýš minimální všeobecné znalosti o Platónově myšlení. Daní za tento přístup bude možná zklamání platónských nadšenců, kteří budou postrádat detailnější analýzu specifických problémů. Mohu vyjádřit jen naději, že jim to vynahradím někdy jindy v jiných kurzech, případně že jim to vynahradí odkazy na kvalifikovanou odbornou literaturu.
Naším cílem tedy bude podat přehledový a pokud možno ucelený výklad o Platónových úvahách v uvedených čtyřech tématech. Jelikož Platón nevytvořil systematická díla v aristotelském smyslu – v tom smyslu, že by jednomu tématu či jedné oblasti byl věnován vždy jeden vyčerpávající spis, budeme se u každého tématu nutně obracet k více Platónovým dialogům.
V tom se zároveň skrývá mez uvedené snahy o ucelenost výkladu. V různých dílech, často navíc z různých období Platónovy tvorby, mohou být určité problémy pojednány jinak – v odlišných kontextech, s odlišnými cíli či také v rozdílném stupni rozpracování, a proto se setkáme s rozdíly, či dokonce s rozpory v Platónových názorech. V tom případě si problém představíme a ukážeme, jakými cestami Platónovo uvažování k nesouladným závěrům dospělo.
Nebudeme se tedy vždy snažit o nalezení nějakého souladného jednoznačného a definitivního řešení, „pravého“ Platónova názoru, protože problematičnost, nejasnost je přece tím, co provokuje čtenáře k detailnímu studiu a vlastnímu přemýšlení. A to může být považováno za jeden z hlavních cílů studia dějin filosofie, k němuž je tento kurz malým příspěvkem.
Z předchozích odstavců vyplývá, že budeme vycházet v prvé řadě z Platónových vlastních textů, tedy z dialogů. Přihlédneme však také k moderní odborné literatuře, jež nám často pomůže osvětlit nejasná či nesouhlasná Platónova tvrzení. Protože se jedná o text učební, nikoli odborný, nebudou uváděny u každého použití literatury přesné bibliografické odkazy, jež by při studiu rušily. Konkrétní tituly či přímo pasáže budou zmíněny jen v případech, kdy budou doporučeny jako instruktivní texty pro hlubší studium problému.
Na zbývajících dvou odkazech „Úvodních informací“ najdete detailní obsahovou osnovu výkladu a seznam publikací, z nichž budeme v kurzu čerpat.
|
|
Prameny
Překlady citovaných Platónových pasáží jsou převzaty z uvedených titulů, jedná se tedy o překlady F. Novovného (pokud není uvedeno jinak).
Sekundární literatura