• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Přesouváme se výhradně do oblasti teoretických věd — jen jejich předmět je totiž natolik obecný a věčný, že o něm můžeme mít vědění. V tomto bodě se Aristotelés shoduje s Platónem — za vědění lze označit jen takový poznatek, který je nutně pravdivý. Uvědomme si, co to vlastně znamená: Podle Aristotela tvrzení „Země je stará asi 4,5 miliardy let.“ není věděním!

Nabízí se výzva: Formulujte aspoň tři tvrzení o světě, jimž by Aristotelés přiznal status „vědění“!

Vědění podle Aristotela

Vědění (např. soubor tvrzení konkrétní vědní disciplíny) se vyznačuje následujícími charakteristikami:

• obsahuje znalost příčiny
• získává se důkazem, tj. (vědeckým) sylogismem
  • Sylogismus totiž může (a vědecký sylogismus musí) obsahovat vyjádření příčiny, například:
    P1: Jestliže se Země postaví mezi Slunce a Měsíc (M), nastává zatmění (P).
    P2: Měsíci (S) náleží, že se mezi něj a Slunce staví Země (M).
    Z: Měsíc (S) se zatmívá (P).
• nemůže být jinak, je nutné (tj. nutně pravdivé) — proto se nemůže týkat jednotlivin, nýbrž pouze obecného
• proto vědecký sylogismus musí vycházet z premis, které jsou:
  • pravdivé (nutně pravdivé)
  • první a bezprostřední (aby nebylo nutno dokazovat i je)
  • známější a dřívější
  • příčinou závěru

S těmito požadavky je ovšem spjata jedna velká potíž: Jak takové spolehlivé a nutně platné premisy získáme? Snad je vyvodíme vědeckým sylogismem z jiných premis? To si ovšem příliš nepomůžeme — kde totiž vezmeme ty úplně první premisy pro jakékoli vyvozování?

Problém počátků dokazování

Vedle závěrů, jež se získávají na základě něčeho jiného (prostřednictvím sylogismu), musí existovat poznatky, k nimž dospějeme jinou cestou. Takové počátky (tj. první, výchozí premisy) podává podle Aristotela smyslové vnímání (αἴσθησις) :

„... první počátky nutně poznáváme indukcí. Vždyť touto cestou i smyslové vnímání nám vtiskuje obecné.“
Aristotelés, Druhé analytiky II 19, 100b4-5

Přesunuli jsme se do veledůležité, ale také velmi nejasné závěrečné kapitoly Analytik. Aristotelés v ní dokonce podává popis vzniku obecného poznatku prostřednictvím smyslového vnímání. Popis je však velmi stručný a nepříliš detailní. Nicméně hlavní body Aristotelovy představy o počátcích našeho vědění lze identifikovat:

• Neustále vnímáme mnohé jednotliviny.
• Díky paměti se nám v duši (říká Aristotelés) zachovávají předchozí vjemy.
• Z podobných vjemů, tj. vjemů podobných jednotlivin se postupně ustálí obecné. Aristotelés píše:

„Jestliže se jedno z toho, co se již druhově nerozlišuje, zastaví, je v duši první obecné, neboť vnímáme sice jednotlivou věc, ale vnímání se týká toho, co je obecné; například se týká člověka, nikoli člověka Kallia. Potom se při tom zase zastavujeme, až se ustálí nedělitelné a obecné, například živočich toho a toho druhu je předstupněm k živočichu vůbec.“
Aristotelés, Druhé analytiky II 19, 100a15-b3

Jak se v tom vyznat? V množství smyslových vjemů dokážeme nějak (viz níže) rozlišit podobnosti, jež jsou dány druhovou (rodovou) identitou vnímaných jednotlivin. Až se nám uchopení těchto podobností „ustálí“ či „zastaví“, získali jsme jeden obecný pojem.

Ovšem zajímalo by nás, jakým způsobem a jakou schopností k tomu dospějeme. Aristotelés vysvětluje — obecné z mnoha jednotlivých vjemů extrahuje či rozliší rozum (νοῦς). Ale jak to νοῦς dělá?

Odpověď na tuto otázku v Analytikách nenajdeme. Můžeme však odkázat na spis O duši III, 5 a rozlišení dvou úrovní rozumu — νοῠς παθητικός a νοῦς ποιητικός, jejichž součinnost vede k poznání obecného. Ovšem i v tomto textu převažují obecná, neúplná a nejasná vyjádření nad detailním a vyčerpávajícím popisem procesu poznání obecného.

Nyní však můžeme dokončit popis vědeckého poznání: Jakmile máme k dispozici obecné termíny, můžeme je definovat a klasifikovat, např. můžeme říci „každý člověk je živočich“. A vida, to vlastně máme jednu premisu pro sylogismus! Odsud tedy už nastupuje sylogistické vyvozování a dokazování dalších poznatků.

Celý proces získávání vědění lze obecně a schématicky znázornit takto:

1. Mnoho smyslových vjemů → obecné druhy v duši.
2. Práce s obecnými druhy → obecné rody→ nadřazené rody → ... → kategorie (= nejobecnější rody).
3. Uchopení obecných pojmů — definice „primitivních pojmů“.
4. Vztahy mezi obecnými pojmy — axiómy.
5. Sylogistická dedukce z axiómů.