• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

V tomto přehledu a rozčlenění Aristotelových spisů pomineme rané dialogy formálně i obsahově platónské (píše se v nich o odděleném světě idejí jako předmětu pravého vědění; o nesmrtelné duši, která nachází své dobro teprve po odloučení od těla). Pro informaci uvedeme aspoň názvy: Eudémos, Protreptikos, O filosofii, O idejích. Dochovaly se z nich pouze nečetné zlomky.

Ironie filosofických dějin se projevuje v tom, že zatímco tyto dialogy Aristotelés psal jako díla určená veřejnosti (spisy „exoterické“), do dnešní doby dochované spisy pro veřejnost určeny nebyly, nýbrž představovaly podklady k přednáškám, pracovní úvahy či zápisy přednášek a byly určeny pouze posluchačům seznámeným s Aristotelovými přednáškami (spisy „akroamatické“). Z toho vyplývají jejich specifika — neobsahují vždy vysvětlení všech myšlenek (to přece bylo posluchačům dobře známo...), nejsou uhlazené z hlediska slohu a jasnosti vyjadřování, není vždy jasná argumentace a linie úvahy. Sotva si však můžeme stěžovat — jako studenti dějin filosofie musíme být rádi, že se nám tak velká část Aristotelových spisů vůbec dochovala!

Dělení Aristotelových spisů podle disciplín

Naše dělení spisů bude odpovídat postupu výkladu v oddílech E. — I. Nepodáme výčet všech spisů, nýbrž zmíníme především ty, s nimiž budeme pracovat a jež jsou přeloženy do češtiny (či slovenštiny).

1. Spisy logické: dodatečně byly sdruženy pod názvem Organon (= „nástroj“) a patří mezi ně Kategorie, O vyjadřování, První analytiky a Druhé analytiky, Topiky, O sofistických důkazech.
2. Spisy metafyzické: Dnes sem formálně vzato spadá jediná kniha — Metafyzika. Ovšem naše Metafyzika sestává z více původně samostatných částí, tedy spisů z této oblasti bylo skutečně více.
3. Spisy přírodovědné, „fyzika“: Fyzika (Περὶ φύσεως), O nebi, O vzniku a zániku, spisy biologické (bohužel zatím nejsou přeloženy do češtiny či slovenštiny).
4. K předchozí oblasti se úzce pojí spisy z oblasti psychologie, neboť pro Aristotela je duše především principem života. Avšak tím se její funkce (zvláště v případě duše lidské) nevyčerpává, proto je možno vyčlenit jako další specifickou skupinu spisy psychologické v čele se spisem O duši.
5. Spisy z oblasti praktické filosofie — etiky a politiky: Etika Níkomachova, Etika Eudémova, Politika.

Osudy Aristotelových rukopisů

Pro zajímavost stručně zmíníme některé peripetie, jež musely Aristotelovy spisy přestát, než dospěly až do našich rukou, a přitom se dozvíme, kde se vzala Aristotelova Metafyzika. Budeme se přitom opírat o předmluvu Milana Mráze k jeho vlastnímu překladu Poetiky.¹

Po Aristotelově smrti se o jeho spisy staral jeho přítel a nástupce ve vedení školy Theofrastos z Lesbu. Až jeho přičiněním byly zveřejněny texty určené jen pro vnitřní potřeby školy (přípravy na přednášky), tj. spisy, jež máme dnes k dispozici. Jejich části byly zřejmě sdružovány do rozsáhlejších celků nezávisle na Aristotelově záměru (evidentně se to týká např. Politiky nebo spisu O nebi).

Poté spisy zdědil Néleus (syn akademika Koriska, jednoho z adresátů Platónova 6. listu) — poslední žijící z nejbližších Aristotelových přátel. Néleus — nefilosof si ponechal zřejmě jen Aristotelovy rukopisy na památku a ostatní daroval nebo prodal alexandrijské knihovně — ty se nezachovaly, protože knihovna r. 47 př. n. l. během války mezi Caesarem a Pompeiem shořela. (Z jejího katalogu zřejmě vycházel Díogenés Laërtský ve svém soupisu — viz DL V 22-27.)

Néleus své spisy odvezl do Skepsidy v Malé Asii, a právě tyto exempláře se zachovaly. Za jeho dědiců ovšem zůstaly ukryty a antičtí filosofové o nich dlouho nevěděli.

Až v 90. letech 1. st. př. n. l. se k nim dostal bohatý Athéňan Apellikón. Shromáždil Aristotelovy spisy ze všech dostupných zdrojů a nechal udělat opisy — ovšem přitom zřejmě texty nekvalifikovaně spojoval a doplňoval.

R. 86 př. n. l. dobyl Athény Sulla, Apellikón padl a Aristotelovy spisy byly odvezeny do Říma. Tam se po čase dostaly do rukou Androníka Rhodského, který v letech 30-20 př. n. l. pořídil souborné vydání. Sice si přitom počínal kvalifikovaněji než Apellikón, ale také jednotlivé spisy slučoval, a právě tomu vděčíme například za spis s názvem Metafyzika. Pozdní antika vycházela už z Androníkova vydání.

Pro tuto chvíli o osudech Aristotelových spisů dosti, můžeme však odkázat na jejich opět nesnadné a komplikované zpřístupnění latinskému středověku, o němž si povíme v Dějinách filosofie II — viz kapitolku „Šíření aristotelských překladů“.

¹ Aristotelés. Poetika. Přeložil, předmluvu napsal a poznámkami a rejstříkem doplnil Milan Mráz. Praha: Svoboda, 1996. S. 12-16.