Dějiny filosofie I
|
C. Životní a filosofické osudy
The Stanford Encyclopedia of Philosophy nabízí několik článku o Aristotelovi, z nichž uvádíme (další snadno dohledáte sami):
CH. Shields — „Aristotle“ (život, přehled děl, přehled myšlení)
R. Smith — „Aristotle’s Logic“
S. M. Cohen — „Aristotle’s Metaphysics“ (velmi obsáhlý a podnětný článek)
I. Bodnar — „Aristotle’s Natural Philosophy“
CH. Shields — „Aristotle’s Psychology“
F. Miller — „Aristotle’s Political Theory“
R. Kraut — „Aristotle’s Ethics“
The Internet Encyclopedia of Philosophy obsahuje také několik článků, ovšem ne takové množství, proto můžeme odkázat na všechny:
L. F. Groarke — „Logic“
M. Boylan — „Biology" (včetně nauky o duši)
J. Sachs — „Metaphysics“
J. Sachs — „Motion and its Place in Nature“
J. Sachs — „Poetics“
E. Clayton — „Politics“
J. Sachs — „Ethics“
Jeden z výše uvedených autorů — S. M. Cohen — zpřístupnil také pracovní materiál —
Aristotelés žil v letech 384 — 322 př. n. l., a přestože nebyl Athéňan, strávil v Athénách většinu svého života (asi 33 let). do Athén jej přilákala filosofie.
- Pocházel (v Chalkidiké, poloostrov na Sv Řecka). Jeho otec Níkomachos byl lékař u makedonského krále Amynty, otce Filipa II., Aristotelés měl tedy už svým původem blízko k Makedonii, což ještě bude hrát v jeho životních osudech zásadní roli.
- V a vstoupil do Platónovy Akademie. Zůstal zde až do Platónovy smrti. Platónova osobnost jej zřejmě velmi přitahovala a také ovlivnila — víme, že mladý Aristotelés psal během pobytu dialogy podobné Platónovým, jež obsahovaly dokonce podobné myšlenky (např. o povaze duše). Z dialogů se bohužel dochovaly pouze zlomky.
- Po Platónově smrti se stává scholarchou Akademie Speusippos, jehož myšlení bylo zaměřeno zcela jinak než Aristotelovo — Akademie pod jeho vedením kladla zásadní důraz na číselný výklad skutečnosti.
- Proto Aristotelés odchází asi r. v Malé Asii, kde založil školu s přáteli z Akademie (Koriskos a Erastos). Byl ve velmi těsném kontaktu s tamním vládcem Hermiou, jenž byl dříve také členem Akademie. Jak vidno, Aristotelés stále navazuje na platónskou tradici.
- , kde se seznámil s Theofrastem, jenž se pak stal nástupcem v jeho škole. Je prokázáno, že se zde věnoval pozorování místních druhů živočichů a rostlin.
- do makedonské Pelly, aby vychovával jeho třináctiletého syna Alexandra. Zůstal zde až do Alexandrova nástupu na trůn, tj. asi do r. 336 př. n. l.
- a založil vlastní školu v posvátném okrsku Apollóna Lykeia (proto „Lykeion“). Protože se výklady konaly během procházek (περίπατος), nazývá se škola také „peripatetická“. (Podle Ammóniova Komentáře k Aristotelovým Kategoriím 3, 8 se tak nazývali už Platónovi stoupenci — Aristotelés a Xenokratés, protože Platón se prý při rozmluvách procházel, aby jeho tělo neochablo od čistě duševní činnosti.)
- Po smrti Alexandra Velikého (323 př. n. l.) povstala v Athénách silná protimakedonská reakce, která zasáhla i Aristotela. Formálně byl . Maje na paměti Sókratův osud, utekl Aristotelés před svým soudem na nedaleký ostrov Euboia, kde za několik měsíců zemřel ().
Poznámka:
Téměr všechna uvedená místa najdete na této podrobné mapě na webu Ancient-Greece.org. (Mapu si kliknutím zvětšíte.)
Z tohoto přehledu je zřejmé, že většina jeho cest byla motivována filosofickými snahami. Za výjimku bychom mohli považovat cestu na makedonský královský dvůr, ovšem na druhou stranu se musíme domýšlet, že král Filip II. si vybral Aristotela právě pro jeho filosofické výkony. Tedy filosofii najdeme i v pozadí této cesty.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041
