Dějiny filosofie I
|
E. MelissosAni jedna ze standardních on-line filosofických encyklopedií Melissovi nevěnuje samostatný článek (k 11. 9. 2014; stejně tak nelze dohledat aspoň trochu věrohodný Melissův obrázek), proto se tentokrát musíme spokojit s odkazem na české překlady zlomků na
„... se zdá, že Parmenidés chápe jedno pojmově (κατὰ τὸν λόγον), Melissos však látkově (κατὰ τὴν ὕλην); proto také jeden praví, že je něčím omezeným, druhý, že je neomezené.“
DK 30 A11/2 (Aristotelés, Metafyzika I 5, 986b18-21)
„... jejich [tj. Xenofanovy a Melissovy] názory jsou ještě nemálo hrubé. Parmenidés však, jak se zdá, mluví již spíše jako vidoucí.“
DK 30 A7/1 (Aristotelés, Metafyzika I 5, 986b26-28)
„Neboť oba, i Melissos i Parmenidés, usuzují po způsobu eristiků; jednak se totiž chápou nepravdivých premis a jednak jejich důvody obsahují chyby v usuzování.
Melissovo odůvodňování je neobratnější a neobsahuje žádnou obtíž, nýbrž je-li dán jeden nesmysl, vyplývá z toho ostatní; to však není nic obtížného. Je tudíž zjevno, že se Melissos dopouští chybného úsudku; má totiž podle své domněnky za to, že má-li počátek všechno, co vzniklo, pak to, co nevzniklo, počátek nemá.“
DK 30 A7/2 (Aristotelés, Fyzika I 3, 186a6-13)
Jak vidno, Aristotelés často srovnává Melissa s Parmenidem, a to vždy se záměrem ukázat, že Melissos je podřadnější myslitel. My se Aristotelovým srovnáváním inspirujeme a představíme si Melissovu koncepci jsoucna ve srovnání s Parmenidovou. Takové srovnání bude užitečné z didaktického hlediska, díky němu totiž lépe pochopíme některé kroky Parmenidových úvah i jejich slabé stránky. Už z tohoto důvodu nebudeme Aristotela následovat v jeho podceňování Melissa.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041
