• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Náš výklad o Parmenidovi obsahuje následující body:

• Nejprve si představíme Parmenidův spis. Zjistíme — možná s překvapením, že se jedná o báseň, a proto si objasníme, proč asi Parmenidés zvolil tuto formu pro vyjádření svých myšlenek (C. a.). A ještě ukážeme, že jeho báseň měla dvě obsahově zásadně odlišné části.
• Pak se podle očekávání pustíme do výkladu obou částí. Nejprve se budeme věnovat části lépe dochované a filosoficky mnohem závažnější — první části, jež se týká jsoucna a Pravdy (C. b.). Protože výklad o ní bude rozsáhlý, rozdělíme jej ještě na dvě části — první (C. b. i.) se bude zabývat východiskem Parmenidových úvah, druhá (C. b. ii.) důsledky z východiska vyvozenými.
• Poté přejdeme k části druhé, jež podávala takový výklad o přírodě a kosmu, jaký měl být podle Parmenida nejlepší možný, který však má status pouhých domněnek (C. c.).

Bude to řečeno i v závěrečném shrnutí, přesto už nyní předešleme, že Parmenidovy myšlenky v první části básně zásadním způsobem ovlivnily další řeckou filosofii. Platón a Aristotelés rozvíjeli své myšlení do značné části pod Parmenidovým vlivem či v polemice s ním. Např. Parmenidovo pojetí jsoucna bude patřit k nezpochybnitelným základům řeckého myšlení až do konce antiky.