Dějiny filosofie I

Na co myslí běžný antický filosof? | © Michal Peichl

sipka C. Parmenidés

sipka b. Pravda (jsoucno)

Parmenidův postup v této části je považován za ukázku deduktivní metody, a jeho výklad pak za deduktivní systém. Ostatně pouze takový způsob výkladu si může nárokovat absolutní jistotu a Pravdu, již bohyně Parmenidovi slíbila.

V deduktivně budovaném systému — např. v geometrii — však potřebujeme nějaká východiska, axiómy (ty Parmenidés stanoví v části C. b. i.), z nichž se pak korektně vyvodí celý systém poznatků (Parmenidés provede v C. b. ii.). Stanovení axiómů je při tomto postupu klíčovým — a také nejproblematičtějším — bodem, neboť takové počátky nemůžeme získat stejným způsobem jako tvrzení z nich vyvozená. Proto je výběr počátků nejsnáze napadnutelným krokem deduktivního postupu (když předpokládáme logicky správný postup vyvozování). S tímto problémem se musel potýkat i Aristotelés, jak uvidíme v oddíle 10. E. a.

Ještě upozorníme, že právě takový deduktivní postup je typickým postupem racionalistické metodologie, jež je u Parmenida dovedena do krajnosti ještě faktem, že ani při volbě východiska se neuplatňuje žádná jiná poznávací schopnost než rozum.

nahoru
Powered by Ondřej Škrabal, Martin Prokop
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041

Logolink, projekt číslo CZ.1.07/2.2.00/28.0041