• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Co Zénón těmito provokativními a paradoxními argumenty sledoval? Už jsme si řekli, že obecně vzato podporoval Parmenida tím, že vyvracel názory těch, kdo se snažili vyvrátit názory Parmenidovy.

Zároveň tím vyostřil spor rozumu se smysly. Aporie ukazují, že údaje smyslů jsou velmi problematické z hlediska racionálního výkladu (všimněte si, že občas jsme dokonce použili matematické operace). Respekt vůči elejským racionalistickým závěrům prozrazuje, že řečtí myslitelé nedokázali jednoduše říct — „přece to vidím na vlastní oči, tedy je to samozřejmé“, nýbrž že přikládali velkou váhu racionálnímu vysvětlení a myšlenkové konzistenci.

V tom se skrývá význam a dopad Zénónových úvah. Bylo již zmíněno, že důkladnou analýzu a vyvrácení Zénónových aporií podal Aristotelés. Takový počin byl nezbytnou součástí jeho Fyziky, tedy spisu, v němž předkládá racionální vysvětlení a teorii pozorovaných pohybů. Bez vyvrácení aporií by Aristotelés takovou teorii předložit nemohl.

Připomeneme-li ještě Anaxagorovu reakci na problém nekonečného počtu částí a doplníme-li, že podle Platónova Parmenida lze i teorii idejí formulovat jako polemiku se Zénonovou aporií proti mnohosti (viz Parm. 127e-130a), vidíme, že Zénónův vliv na pozdější myšlení byl skutečně výrazný.