• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Tyto charakteristiky byly do značné míry naznačeny či aspoň uvedeny v předchozím oddíle, nyní výklad o nich prohloubíme a systematizujeme.

Vyjdeme od popisu změn, abychom si vyjasnili, co všechno asi měl Hérakleitos na mysli, když hlásal proměnlivost skutečností (oddíl C. a.).

Druhým významným motivem Hérakleitova myšlení jsou protiklady (viz B8 a B126), proto si následně (C. b.) ukážeme, o jaké protiklady Hérakleitovi šlo a jaká je jejich souvislost s neustálou změnou.

Protiklady nutně představují opačné „síly“ či tendence, proto spolu „bojují“ nebo „zápasí“. Ale to není vše, podstatou skutečnosti v Hérakleitově pochopení není jen protikladnost a rozpolcenost, nýbrž naopak jednota. I protiklady jsou totiž nějak sjednoceny. V části C. c. si ozřejmíme obě tyto charakteristiky protikladů.

V poslední části (C. d.) se pokusíme vysvětlit Hérakleitův pojem vyjadřující onu jednotu protikladů — pojem λόγος, který představuje zřejmě nejvyšší princip skutečnosti. Protože je to úkol obtížný (jak je u Hérakleita obvyklé), pomůžeme si výkladem o pojmu „míra“, jenž s logem úzce souvisí.