• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Stejně jako pro pýthagorejce a na rozdíl od Míléťanů patřila otázka správného lidského života k centrálním tématům Hérakleitova myšlení. Zatímco však se pýthagorejci rozdělili na mathématiky a akúsmatiky, přičemž pro jedny bylo důležitější poznání, pro druhé správný život, u Hérakleita obojí splývá — úkolem člověka (úkolem velmi nesnadným, jak uvidíme v oddíle H.) je poznat, že skutečnost tvoří jednotu, a s tímto vědomím žít:

„Nemá se jednat a mluvit jako spící, vždyť i tehdy se nám zdá, že jednáme a mluvíme.“
DK 22 B73 (Marcus Aurelius, Hovory k sobě IV 46)


„S čím se zcela nepřetržitě stýkají, {s logem, který spravuje veškerenstvo,} s tím se neshodují, a věci, se kterými se každý den potkávají, se jim jeví cizí.“
DK 22 B72 (Marcus Aurelius, Hovory k sobě IV 46)

Jako „spící“ označuje Hérakleitos lidi, kteří mají „vlastní“ svět (viz B89), tj. nevidí dále než na vlastní zájmy, odlišné od zájmů jiných, nespatřují společný, reálný svět. Společný svět je řízen logem, „řečí“ (viz také B1), tedy uvědomění si „společného světa“ znamená pochopit logos, tj. jednotu světa (B50). Pochopit jednotu a následovat „společné“ je imperativem života, jenž odpovídá skutečnosti (B2). Správný způsob života je tedy vyvozen z podstaty skutečnosti.

Aspoň krátce se podíváme, co takový život obnáší:

„Bozi i lidé ctí zabité Areem.“
DK 22 B24 (Kléméns Alex., Stromata IV 16, 1)


„Duše zabitých Areem jsou čistší než ty, které podlehly nemocem.“
DK 22 B136 (Scholia ad Arriani Epicteti dissertationes, p. LXXI)


„Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivostí; mnozí jsou však nasyceni jako dobytek.“
DK 22 B29 (Kléméns Alex., Stromata V 59, 4-5)

Hérakleitos upřednostňuje smrt ve válce (Arés — řecký bůh války) před smrtí na lůžku. Zřejmě lze domýšlet proč — válka a boj jsou přece spojovány s ohněm, válečníci jsou divocí — mají ohnivou povahu, v boji je člověk plně při vědomí, uvědomuje si svou existenci. Naopak nemoc jej může přivést do stavu, kdy o sobě ani příliš neví, je pasivní, a tedy zcela nepodobný ohni.

Podobně pouhé uspokojování tělesných potřeb — život žádostivý a poživačný (jak jej později označí Platón a Aristotelés) — zdaleka nenaplňuje lidský úkol a nedosahuje k něčemu hodnotnějšímu (podobný význam má i zlomek B85).

Skutečnost je dána bojem protikladů a boj či aspoň vědomá aktivita je adekvátním způsobem lidského života v takové skutečnosti.