• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Λόγος

Onen nejvyšší pojem je vyjádřen krátkým výrazem: Λόγος. Co jím Hérakleitos rozumí? To je ovšem velmi těžká otázka. V odpovědi musíme pochopitelně vyjít zase od zlomků, tentokrát snad od úplného začátku Hérakleitova spisu:

„Vůči řeči (λόγος), která zavazuje — vždy — nechápající jsou lidé,
jak předtím, než ji slyšeli,
tak poté, co uslyší prvně.
Ačkoliv se všechno děje podle této řeči (λόγος),
podobají se nezkušeným,
když zakoušejí taková slova i díla,
jaká já vykládám,
když každé rozlišuji podle přirozenosti
a ukazuji, jak se to s nimi má.
Ostatním lidem však zůstává skryto, co dělají, když bdí,
tak jako zapomínají, [co dělají,] když spí.“
DK 22 B1 (Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII, 132, 1-11 a jinde)


„{Pročež Hérakleitos výslovně poukazuje na to, že všechno konáme a myslíme díky účasti na božské řeči (λόγος), když krátce poté ještě připojuje:}
Proto je třeba následovat to společné,
{[protože xynos znamená iónsky společné], xynos je tak [totéž, co] koinos}.
Ačkoliv je řeč (λόγος) společná, žijí mnozí tak, jako kdyby měli své vlastní vědomí.“
DK 22 B2 (Sextos Empeirikos, Adversus mathematicos VII, 133, 3-5)


„Jestliže vyslechli ne mě, nýbrž řeč (λόγος), je moudré, aby souhlasili, že všechno jest jedno.“
DK 22 B50 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 9, 1)

Ještě si připomeneme zlomek B31 („... vlivem logu a boha, který všechno uspořádává, se oheň skrze vzduch obrací ve vlhkost...“, viz oddíl C. a.) a učiníme první závěr: λόγος vyjadřuje princip, zákonitost či „vzorec“, podle něhož spolu bojují protiklady a podle něhož probíhá neustálá změna. Přesněji jej v tuto chvíli popsat nemůžeme, protože Hérakleitos se jako obvykle nesnaží o jasné a jednoznačné vyjádření.

A snad byl jeho záměr přímo opačný a snažil se záměrně využít mnohoznačnosti slova λόγος, aby jeho prostřednictvím zdůraznil jednotu různých témat. To zdá se platí o užití tohoto slova pro popis duše (viz také B115):

„Ani ten, kdo prochází všechny cesty, nemůže svým krokem najít hranice duše: tak hluboké má určení (λόγος).“
DK 22 B45 (DL IX, 7)

Mnohoznačnost termínu λόγος je zřejmá už z různých překladů — „řeč“, „určení“. Navíc na konci zlomku B31 najdeme vyjádření: „Moře se rozlévá a poměřuje se vůči témuž určení (λόγος), jaké bylo dříve, než vznikla země.“ Z. Kratochvíl opět používá termín „určení“, avšak tentokrát spíše ve smyslu „poměr“, zatímco ve zlomcích o duši se jednalo o význam „výměr“ či „definice“. Složitost překladu dokreslují jiní překladatelé — K. Svoboda v ZPM překládá většinou (kromě B1) jako „rozum“, KRS (viz s. 240-41) nepřekládají vůbec.

Přesto učiníme ještě jeden krok k lepšímu porozumění pojmu λόγος.

Míra

Částečně si totiž můžeme vypomoci jiným termínem, jehož význam je pojmu λόγος zřejmě blízký. Jedná se o termín „míra“ nebo častěji v plurálu „míry“ (μέτρα). Blízkost obou termínů prokazuje opět zlomek B31, v tomto případě využijeme překlad P. Koleva v KRS, abychom souvislost snadněji identifikovali: „... se rozptýlí jako moře a obdrží svou míru (μετρέεται) v témž poměru (λόγος), jaký byl předtím, než se stala zemí.”

Poznámka:
Vidíme jeden z mnoha dokladů obtížnosti překladu Hérakleitových zlomků. Co KRS čtou jako „země se roztpýlí“, to čte Kratochvíl jako „moře se rozlévá“. Nás však v tuto chvíli nemusí trápit, co se vlastně rozptyluje či rozlévá, neboť nám záleží až na následující části zlomku.

Při Hérakleitovu způsobu vyjadřování lze takovou souvislost obou termínů považovat za významnou, a tedy předpoklad jejich významové příbuznosti je oprávněn. Podívejme se tedy na další zlomky, v nichž se hovoří o míře nebo mírách:

„Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí — ale byl vždy a je a bude — vždyživý oheň, vzněcující se s ohledem na [svoje] míry (μέτρα) a pohasínající s ohledem na [svoje] míry (μέτρα).“
DK 22 B30 (Chrýsippos u Klémenta Alex., Stromata V, 104, 2, 1-5 a jinde)


„Slunce nepřekročí [své] míry (μέτρα), jinak by je vyhledaly Erínye, pomocnice Diké.“
DK 22 B94 (Plútarchos, De exilio 11, p. 604a)

Co termín „míra“ označuje (a k čemu má tedy blízko termín λόγος)?

• Zlomek B31 snad (jasného v Hérakleitových slovech není téměř nic, viz také podobná nejistota v KRS s. 257-58) naznačuje, že vzájemné přeměny látek — ohně, vody (moře) a země se dějí při zachování určitých mezí, možná dokonce při zachování konstantního poměru všech tří. To by znamenalo, že když se část ohně přemění na vodu, někde jinde se zároveň stejná část vody přemění na oheň. Celý kosmos by pak sestával z ohně, vody a země, přičemž celková kvantita každé z těchto látek se s časem nemění.
• Ve zlomku B30 je mírám přiřknut ještě obecnější význam — charakterizují nějakým způsobem proměny celého kosmu nebo jinak řečeno mírami je ovládána aktivita ohně.
• Alespoň poslední zlomek lze vysvětlit jednoznačně (pomineme-li mýticko-poetické odůvodnění „chování“ Slunce...): Míry zde označují zdánlivé dráhy Slunce na obloze při slunovratech, tedy dráhu nejkratší, kdy je Slunce pro pozorovatele na severní polokouli (Efesos ležel přibližně na 38° s. š.) nejníže, a naopak dráhu nejdelší při letním slunovratu, kdy je Slunce nejvýše a den trvá nejdéle. Přestože během roku se dráha Slunce každým dnem mění, tyto hraniční dráhy — míry — zůstávají rok co rok stejné. (Viz také explicitnější zlomek B3a.)

Míry tedy charakterizují a ovládají přeměny „živlů“, aktivity ohně v celokosmickém měřítku a také pohyb Slunce jako jednoho procesu kosmického dění. Je-li oprávněno sblížení termínu „míry“ s termínem λόγος, můžeme spekulovat, že λόγος by při analytickém pohledu představoval soubor poměrů či vymezení, jež udržují všechny neustálé děje v takových mezích a mírách, které zajistí jejich nepřetržitost. Pak je λόγος celkem zákonitostí, jež zajišťují stabilitu světa spočívající v neustálém boji protikladů. Řečeno zjednodušeně — změna daná zápasem protikladů je věčná.

Na závěr doplňme odlišnosti tohoto výkladu od předchozích: Na rozdíl od Míléťanů je Hérakleitův kosmos věčný, bez vzniku a bez zániku. (To je ovšem další nejasná otázka, viz oddíl E.) Protiklady se netrestají a neplatí si pokutu, jak tvrdil Anaximandros, jejich zápas je naopak naprosto normálním a žádoucím stavem.

Na rozdíl od pýthagorejců se Hérakleitos nesnažil podat konkrétní číselné popisy procesů a věcí, spokojil se (aspoň podle B zlomků) s obecným tvrzením, že se vše děje podle měr a poměrů. Navíc samotné míry se vztahují zdá se spíše na procesy či děje, nikoli na jednotlivé věci.