• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Opět budeme postupovat systematicky (tj. nehérakleitovsky) a nejprve si představíme uváděné protiklady a vytvoříme jejich typologii.

Typy protikladů

Viz KRS s. 243-44.

Ve zlomcích se hovoří o protikladech velmi často a je zmíněno mnoho konkrétních protikladných skutečností. Proto bude užitečné zjistit, jaké druhy či typy protikladů měl Hérakleitos na mysli, abychom pak mohli posoudit jejich vztah k všeobecné změně.

a) Téže věci náležejí protikladné charakteristiky podle toho, k čemu se vztahuje:

„Muž je daimonem shledáván dětinským, tak jako dítě mužem.“
DK 22 B79 (Kelsos u Órigena, Contra Celsum VI, 12)


„Nejkrásnější z opic je šeredná ve srovnání s rodem lidí.“
DK 22 B82 (Platón, Hippiás Větší 289a)


„Nejmoudřejší z lidí se vůči bohu bude jevit jako opice {moudrostí, krásou i ve všem ostatním.}“
DK 22 B83 (Platón, Hippiás Větší 289b)


„Moře:
voda nejčistší i nejposkvrněnější;
pro ryby pitná a životodárná,
pro lidi nepitná a zhoubná.“
DK 22 B61 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 5)

b) Tatáž věc sama v sobě obsahuje protiklady dané růzností pohledu:

„Cesta nahoru–dolů, jedna a táž.“
DK 22 B60 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 4, 1-2)


„Nesmrtelní jsou smrtelní,
smrtelní jsou nesmrtelní:
jedni žijí smrt těch druhých,
druzí umírají život těch prvních.“
DK 22 B62 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 6)

c) Hodnota nějakého stavu (člověka) se pozná až ze zkušenosti se stavem protikladným:

„Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým,
hlad nasycení,
únava odpočinek.“
DK 22 B111 (Stobaios, Anthologium III, 1, 177)

d) Tatáž věc střídavě nabývá protikladných vlastností, přechází mezi nimi:

„Totéž je uvnitř: živé i mrtvé, probuzené i spící, mladé i staré. Jedno je převrácením toho druhého, a to druhé zas převrácením toho prvního.“
DK 22 B88 (Plútarchos, Consolatio ad Apollonium 10, p. 106e)


„Chladné se zahřívá,
horké se ochlazuje,
vlhké se vysušuje,
seschlé se zvlhčuje.“
DK 22 B126 (Tzetzés, Scholia ad exeg. in Iliad. p. 126 Herman, 1-4)


„Bůh:
den noc,
zima léto,
zápas mír,
nasycení hlad.
...“
DK 22 B67 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 8)

První tři typy protikladů nejsou spojeny se změnou, věc zůstává tatáž, pouze je jinak nahlížena. Teprve typ d) odhaluje vztah protikladů a změny: Protiklady na určité škále představují stavy či meze, jichž věc střídavě nabývá, protiklady jsou tedy rámcem změny, věc se mění z protikladu v protiklad, viz např. protiklady: spánek — bdění, život — smrt, ale také „fyzikální“ protiklad zima — léto.

Budeme souhlasit s Hérakleitem, že jmenované protiklady jsou objektivní a reálnou součástí skutečnosti? Je i pro nás skutečnost naplněna protiklady, nebo ji vnímáme zcela jinak než Hérakleitos?

Zlomek B126 snad naznačuje, že protiklady jsou i příčinou změny — teplé se přece ochlazuje tím, že na ně působí studenější, a naopak. V tom případě porozumíme závěru zlomku B8 (viz oddíl B.), že „... všechno vzniká sporem“. Střetávání či působení protikladů, opačných tendencí by tak samo dostačovalo pro vysvětlení neustálého dění (čímž by se snižoval význam ohně jako působícího činitele). Myslitel se zálibou v symbolickém či metaforickém vyjadřování bude hovořit o „boji“ či „zápase“ protikladů.