• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Ani tentokrát nečekejme přímou a jednoznačnou odpověď. Co nám Hérakleitos nabízí?

„Zemřelým lidem nastávají věci, které nečekají, a které se ani nedomnívají.“
DK 22 B27 (Kléméns Alex., Stromata IV 144, 3)


„Vznešenější smrti dostávají vznešenější úděly.“
DK 22 B25 (Kléméns Alex., Stromata IV 49, 3)

Tyto zlomky naznačují, že aspoň některé duše (viz „vznešenější smrti“) by mohly odloučení od těla přetrvat. Není však vůbec zřejmé, v jaké podobě by pak duše měly existovat ani jak dlouho přežijí. Musíme totiž mít na mysli, že v Hérakleitově vizi kosmu podléhá změně úplně všechno včetně ohně, proto ani kdyby duše byla ohnivou entitou, nemohla by být „fyzicky“ opravdu nesmrtelná.

Jak ukazují zlomky B25 a B136 (viz následující oddíl), také Hérakleitos spojuje osud člověka po smrti s morální kvalitou jeho předchozího života. Na rozdíl od pýthagorejců však neklade na posmrtný osud takový důraz (žít žádoucím způsobem je totiž důležité už pro samotný život) a vůbec nehovoří o cyklu převtělování. Nesmrtelnost duše tedy pro něj zřejmě nebyla tak zásadním aspektem lidského života — a proto ani zásadním myslitelským problémem.