• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

• Když Hérakleitos pozoroval skutečnost kolem sebe, zaujala jej neustálá proměnlivost a pomíjivost všech věcí. Ty se neustále mění a vůbec všude neustále vidíme dění, pohyb.
• Ovšem při delším pozorování spatříme také, že veškeré změny se odehrávají v jistých mezích, mírách, poměrech. Všeobecná změna tedy není libovolná a nepravidelná (či jednosměrná a nevratná), nýbrž právě naopak — dění podléhá pevným pravidlům či „zákonitostem“.
• Ty určují poměry, meze či trvání tomu, co se mění, a to jsou přinejmenším z podstatné části protikladné stavy, tedy protiklady — právě ty mohou do sebe navzájem přecházet.
• „Zákonitosti“ a pravidla propojují všechny fáze dění, a tak vlastně činí i protiklady jedním, neboli pravidla a míry — či λόγος — formují jednotu protikladů. Protiklady se mění a přecházejí v sebe, míry a λόγος zůstávají beze změny.
• Tato charakteristika vystihuje všechny oblasti skutečnosti, což Hérakleitovi umožňuje systematický výklad všech témat, jimiž se zabývá.
• Také lidský život závisí na logu, konkrétně jeho poznání ze strany člověka je nezbytné pro dobré vedení života.
• Provázanost jednotlivých oblastí a rovin skutečnosti chtěl Hérakleitos vyjádřit i způsobem své „řeči“, ovšem její paradoxnost, neuchopitelnost a záměrná provokativnost přivedly pozdější myslitele ke kritickým reakcím (např. Platón v Theaitétovi, Aristotelés ve zmíněné Metafyzice IV).

Přesto můžeme Hérakleita ocenit i ve světle našich dnešních poznatků o skutečnosti. Ne snad za to, že by dospěl k nějakým konkrétním znalostem, jež by zůstaly dodnes v platnosti. Ocenění zaslouží spíše jeho intuice, které pravděpodobně vzešly z pečlivého pozorování skutečnosti a které na úrovni vlastní antice postihly snad obecně platné aspekty skutečnosti. Zmínit lze přinejmenším dvě:

1. Protikladnost jako podmínka existence či fungování věci. Moderní fyzika říká:

   „Každá struktura, kterou ve vesmíru vidíme, je výsledkem rovnováhy dvou protikladných přírodních sil.
   ...
   ... V některých případech se jedná o rovnováhu přírodní sily a pohybu.“
   J. D. Barrow, Vesmír plný umění¹, s. 84

   Hérakleitos pochopitelně nemohl tušit nic o gravitaci, a tím méně o nějaké jiné ze základních fyzikálních interakcí, nicméně mohl pozorovat protikladné pohyby a tendence ve věcech a přírodních procesech, a to jej dovedlo k podobnému poznatku jako moderní věda nás.
2. Stejně tak mohl pozorovat zmíněnou pravidelnost a vyváženost veškerého dění, což jej přivedlo k intuici obecného logu jako určujícího principu veškerého dění. Hérakleitos zřejmě jako první vyjadřuje přesvědčení, že vše se řídí obecně platnými zákonitostmi. Tím se opět blíží našemu postoji více než jeho předchůdci.

   Ale snad podobnost s moderní vědou sahá ještě dále. Hérakleitos totiž nakonec říká, že vše v přírodě je jedním, vše je spojeno v jednom pravidle či zákonitosti — v logu. V tom lze spatřovat jistou analogii k úsilí současných fyziků o nalezení „teorie všeho“:

   „Jestliže vyslechli ne mě, nýbrž řeč, je moudré, aby souhlasili, že všechno jest jedno...“
   Hérakleitos, DK 22 B50
   
   
   „Téměř všichni fyzikové předpokládají, že nakonec objevíme, že ony čtyři přírodní síly jsou jen různými projevy jediné základní ‚supersíly‘, jejíž jednota se projevuje pouze za velmi vysokých teplot...“
   J. D. Barrow, Vesmír plný umění, s. 62

   Opět nemohl Hérakleitos vědět, co víme my, opět měl na mysli něco zcela jiného, avšak pečlivé pozorování a intuice jej i na antické úrovni znalostí přivedla ke stejnému předpokladu či požadavku na cíl poznání. To prozrazuje něco o lidském myšlení i o postupu našeho poznání.

Abychom se nedopouštěli zjednodušení a povrchní analogie, hned si položte a promyslete otázku, v čem se liší Hérakleitovo a moderní pojetí protikladného působení a Hérakleitovo a moderní přesvědčení o jednotném principu veškeré skutečnosti!

Kontrolní otázky

¹ 2., rozš. vydání. Brno: Jota, 2013.