• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Hned prozradíme, že příčin, jež komplikují studium zlomků, je více. Hérakleitos tedy budiž zproštěn obvinění, že počátkem nesnází je jeho neochota podělit se s námi o svou moudrost (ovšem taková neochota mohla k nesnázím aspoň trochu přispět). První z dalších problémů se týká celkové podoby Hérakleitova textu.

Aforismy nebo souvislý výklad?

Nejprve je třeba říct, že Hérakleitos určitě napsal filosofický spis (u Pýthagory je to nejisté), jenž byl znám pod tradičním názvem Περὶ φύσεως (O přírodě). Na rozdíl od Míléťanů, ale také třeba Anaxagory se nám z tohoto spisu dochovalo mnoho zlomků — kolem 140 „béček“. (Díky tomu se ve výkladu můžeme opírat téměř výhradně o autentická Hérakleitova slova.)

Ve srovnání např. s Démokritem či Anaxagorou (u Míléťanů máme příliš málo B zlomků pro nějaké relevantní srovnávání) vykazují Hérakleitovy zlomky několik specifických rysů: Jsou většinou poměrně krátké, důkladně kompozičně promyšlené, spíše metaforické, a proto nejednoznačné, a obsahují tvrzení, nikoli argumenty či vysvětlení. Většinou vyjadřují celou myšlenku, která nepotřebuje nějaké doplnění, které nechybí následující „řádek“ nebo další část textu (viz třeba B8, B49a, B80 v našem oddíle B.). To vedlo některé badatele k závěru, že Hérakleitův spis byl jen souborem aforismů bez souvislého výkladu. Z. Kratochvíl odmítá obě krajní stanoviska — jenom nesouvisející aforismy, nebo zcela souvislý výklad — a zdůrazňuje vzájemnou provázanost jednotlivých zlomků, význam každého z nichž se pomocí dalších zpřesňuje.

Specifické vyjadřovací prostředky

Další zvláštnost některých Hérakleitových zlomků představuje jejich formální podoba a význam s ní spjatý. Tím se myslí, že text je formulován způsobem, který má mít vypovídací hodnotu. Nejlépe to vysvětlíme na ukázkách.

Chiasmus

„Chladné se zahřívá,
teplé se ochlazuje,
vlhké se vysušuje,
seschlé se zvlhčuje.“
DK 22 B126 (Tzetzés, Scholia ad exeg. in Iliad. p. 126 Herman, 1-4)


„Nesmrtelní jsou smrtelní,
smrtelní jsou nesmrtelní,
jedni žijí smrt těch druhých,
druzí umírají život těch prvních.“
DK 22 B62 (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 6, 1-4)

Tytéž výrazy se vyskytují „do kříže“, tedy „do X“ — což je znak pro řecké „chí“ a odtud „chiasmus“. Z významového hlediska měla tato forma zřejmě posílit tvrzení o provázanosti protikladů — oba se střídají na týchž místech, tedy jsou zaměnitelné, vzájemně se nahrazují.

Antiteze

„Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme,“
jsme i nejsme.
DK 22 B49a (Hérakleitos Homérikos, Allegoriae (= Quaestiones) Homericae 24, 5)


„Jméno luku je život,¹
avšak jeho dílo je smrt.“
DK 22 B48 (Tzetzés, Exegesis in Iliadem, p. 101)

I tato výrazová forma — jež provokativně spojuje opaky a technicky vzato porušuje zákon sporu (tak to chápe Aristotelés ve IV. knize Metafyziky) — má co do činění s protiklady, tentokrát je zdá se zdůrazňována přímo jejich jednota nebo totožnost.

Takových prostředků lze najít v Hérakleitových zlomcích mnohem více — viz kapitola „Výrazové prostředky Hérakleitovy řeči“ v Kratochvílově knize.

Podobné prostředky na jednu stranu posilují vyjadřovaný význam, na druhou stranu důraz na formu může komplikovat vyjádření obsahu, což ztěžuje interpretaci (ještě zjevnější to bude u Parmenidových a Empedokleových veršů).

Sami budete jednou psát filosofické texty (seminární a diplomové práce), proto pouvažujte: Přináší Hérakleitův styl více předností či nedostatků pro písemné vyjádření filosofických myšlenek?

Našli jsme tedy několik důvodů, které vysvětlují obtíže při snaze interpretovat Hérakleitovy zlomky. Musíme však jeho dochovaným textům přiznat i jednu podstatnou přednost.

Systematičnost Hérakleitova myšlení

Hérakleitův výklad skutečnosti je systematický díky tomu, že ve všech oblastech využívá stejné výkladové principy, a proto je jasné, že se opravdu jedná o různé oblasti téže skutečnosti. S podobným přístupem jsme se sice setkali u Míléťanů i pýthagorejců, ale Hérakleitův záběr je širší (zvláště o problematiku samotného poznání), a tedy jeho systematičnost má širší dosah.

Následující témata budeme vykládat právě tak, aby vynikla jejich návaznost na výše představené principy.

¹ Luk řecky — βιός (ovšem tento výraz je v řeckých textech použit jen velmi zřídka), život — βίος, rozdíl je tedy pouze v přízvuku, který navíc tehdy nebyl v písmu vůbec označován.