• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Cíle tématu

Hérakleitovo myšlení si nejlépe představíme několika jeho zlomky. „Jeho" je myšleno doslovně, tentokrát máme k dispozici už dost B zlomků, takže můžeme vycházet z (přinejmenším domněle) vlastních Hérakleitových slov. Využijeme překlad Z. Kratochvíla (verze 21. 7. 2011), neboť žádný kompetentnější nenajdeme.

Obecná charakteristika

„{Je zřejmé, že podle Hérakleita}
i Slunce je nejen každý den nové,
ale {že je ustavičně} vždy nové.“
DK 22 B6 (Aristotelés, Meteorologica II, 2, p. 355a14)


„Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky,
{podle Hérakleita,
ani se nelze dvakrát dotknout smrtelné bytosti v témže stavu,
neboť ta se hbitou a rychlou proměnou}
rozptyluje a znovu shromažďuje.“
DK 22 B91 (Plútarchos, O delfském E 392B 7-10)


„Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme,
jsme i nejsme.“
DK 22 B49a (Hérakleitos Homérikos, Allegoriae (= Quaestiones) Homericae 24, 5)


„Chladné se zahřívá,
horké se ochlazuje,
vlhké se vysušuje,
seschlé se zvlhčuje.“
DK 22 B126 (Tzetzés, Scholia ad exeg. in Iliad. p. 126 Herman, 1-4)


„Protikladné se shoduje —
z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie,
a všechno vzniká sporem.“
DK 22 B8 (Aristotelés, Etika Níkomachova VII 1, 1155b4-6)

Tyto zlomky dokládají dvě základní přesvědčení, z nichž Hérakleitovo myšlení vychází — věci kolem nás se proměňují a podstatou věcí i dění jsou protiklady. Mezi zlomky je zařazen i nejznámější až zprofanované Hérakleitovo tvrzení o řece, takže budeme postupovat správně didakticky od známého k neznámému.

Hérakleitos ověřuje, že při každém dalším vstupu je řeka poněkud jiná.

Zdůraznit však musíme ještě jinou věc: až na poslední zlomek se všude odkazuje na empirické skutečnosti. Tyto pozorovatelné skutečnosti tedy můžeme pokládat za podněty, jež Hérakleita přivedly k jeho abstraktní metafyzické (přinejmenším o logu lze tento termín oprávněně použít) koncepci.

Opět musíme zmínit už doufám důvěrně známou samozřejmost: Hérakleitos kolem sebe pozoroval tytéž jevy jako starší Pýthagorás a Míléťané. Avšak na empirických datech jej zaujalo něco jiného než jeho předchůdce, jinak řečeno podstatným a určujícím rysem skutečnosti podle něj není ani nějaká ἀρχή, ani čísla či abstraktní protiklad meze a neomezeného. Podstatou skutečnosti je v Hérakleitových očích neustávající „boj“ konkrétních protikladných sil či tendencí, který se přitom odehrává v hranicích („míře“) určených sjednocujícím principem — logem.

Tím je zároveň vystižena nejobecnější charakteristika Hérakleitova výkladu skutečnosti, jen bychom ještě měli dodat, že tyto principy Hérakleitos systematicky využívá ve všech oblastech, např. při výkladu o duši, o poznání, o správném životě. Prokážeme to v příslušných oddílech ve druhé polovině našeho textu.

Postup výkladu

Výklad bude odpovídat těmto charakteristikám. Abychom hned navázali na zlomky uvedené výše, budeme se nejprve věnovat nejobecnějším Hérakleitovým úvahám o změně, protikladech a zákonitostech veškerého dění (C.), a teprve poté si představíme autora těchto úvah osobně (D.). Poté přejdeme k dílčím tématům (E. — H.).

Nyní se ponořme opět do proudu dění a sledujme Hérakleitovo vysvětlení neustálé změny!