• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Zpracováno podle Hussey, E. Presokratici. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 1997.

Po osídlení Iónie, tj. v 10. a 9. st. př. n. l. ještě nebyla řecká kultura příliš rozvinuta, a to ani řemesla ani výtvarná umění. Až kolem r. 700 př. n. l. dochází k zásadním změnám, jež nastartovaly kulturní rozkvět.

Už víme, že se intenzivně rozvíjel zahraniční obchod, tj. obchod s mimořeckými oblastmi. Iónové v čele s Mílétem byli zdatnými mořeplavci a dokázali obchodovat v celém východním Středozemí. Kromě obchodu však byli také zvídaví a vstřebávali nové poznatky. Přitom se o Řecích říká, že v mnoha oblastech sice vyšli z dědictví sousedních kultur, avšak pak je dokázali samostatně rozvinout a dovést mnohem dále (příkladem budiž převzetí písma od Foiničanů, jež Řekové podstatně vylepšili zavedením znaků pro samohlásky).
Co všechno Řekové od svých sousedů načerpali?

Kulturní výpůjčky Řeků

Babylónie — matematika a astronomie

Vliv nejbližších východních sousedů — Lýdů a Frygů — nebyl příliš silný, Řekové od nich přejali některé hudební motivy (viz např. Platónova Ústava III 398e-399a nebo Aristotelova Politika VIII 7, 1342a28-b33) a v hospodářské oblasti mince, které poprvé razili Lýdové kolem 600 př. n. l.

Mnohem významnějším zdrojem myslitelských podnětů byla východnější Babylónie, jež dosáhla svého vrcholu v 6. st. př. n. l. před vzestupem Persie. V ní Řekové čerpali vědomosti matematické, astronomické a příběhy o bozích a o světě, ovšem je těžké určit míru získaných poznatků.

Příklad matematické inspirace přitom ukazuje, jak Řekové naložili s převzatými poznatky. Babylóňané pěstovali matematiku pouze pro praktické účely a pojímali ji jako sbírku postupů k řešení každodenních problémů. Proto jakmile v ní dosáhli dostatečného rozvoje (snad už kolem r. 1600 př. n. l.), dále ji nerozvíjeli. Neměli totiž zájem o abstraktní teoretickou rovinu matematiky. Řekové velmi pravděpodobně (lze to ovšem obtížně dokázat) praktickou babylónskou matematiku převzali, avšak následně na tomto základě rozvinuli dvě odvětví čisté („teoretické“) matematiky — aritmetiku a eukleidovskou geometrii a koncipovali základní metodologické postupy a pojmy jako axióm, teorém, definice, důkaz.

Podobný poměr se ustavil také v oblasti astronomie. Babylóňané nashromáždili hodně empirických dat a odhalili některé jednoduché zákonitosti nebeských úkazů, avšak až Řekové dospěli k představě sférického kosmu a určení příčin kruhových pohybů na nebi (viz Platónův Tímaios a Aristotelův spis O nebi). Ovšem otázka přenosu babylónských astronomických poznatků do Řecka je velmi nejasná.

Foinície — písmo

Část babylónského vlivu se k Řekům dostala přes Foiníčany. Ti byli vyhlášenými mořeplavci (viz „Fajákové“ v homérské Odysseii), a proto také úspěšnými obchodníky. Řekové od nich přejali především písmo, z nějž po úpravách vytvořili svou alfabetu.

Egypt — výtvarná umění

Egypt představoval pro samotné Řeky (např. Hérodotos, Platón — opět Tímaios) pokladnici starověké moudrosti. Mnozí Iónové i další Řekové tuto zemi navštívili v 7. a 6. st. př. n. l. jako obchodníci a žoldnéři, o mnohých filosofech se tvrdilo (ovšem ne vždy jsou tato tvrzení podložená), že právě v Egyptě získali podněty pro vlastní myšlení či přímo svou moudrost (např. o Pýthagorovi či Platónovi). To je však problematická představa, neboť není zřejmé, v čem by se mohli zrovna v Egyptě inspirovat. Tamější matematika a astronomie byly totiž na nižší úrovni než v Babylóně. A i když Hérodotos tvrdí, že z Egypta se do Řecka dostaly představy o nesmrtelné duši a jejím stěhování, moderní badatelé takový vliv zpochybňují (viz Pýthagorovo pojetí duše). Snad se z Egypta do Řecka dostaly aspoň medicínské znalosti.

Emancipace iónské kultury

Řekové tedy absorbovali četné vlivy z různých světových stran a v četných oblastech kultury. Snad jen v poezii pak nebyl cizí vliv nikdy významný. Ílias a Odysseia vznikly na tradiční řecké látce asi v 8. st. př. n. l., ovšem vycházely ze starší ústní poezie (viz oddíl věnovaný Homérovi).

Každopádně všechny vlivy zapracovali řečtí umělci a myslitelé zcela organicky do vlastních děl a systémů, čímž vytvořili svébytnou a typicky řeckou kulturu, jedním z jejíchž specifik je právě filosofie.

Nesmíme však zapomenout na jeden důležitý domácí zdroj této kultury a v nemalé míře i filosofie samotné, jímž je mýtus.