• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Než započneme výklad o počátcích samotné filosofie, bude vhodné zmínit ještě jeden zvláštní způsob uvažování, který se v Řecku objevil na přelomu 7. — 6. st. př. n. l. Jde o jakousi praktickou, životní moudrost, jejíž původ je připisován skupině významných mužů, působivších v řeckém veřejném životě. Tato skupina je označována jako „sedm mudrců“. Kterým mužům se dostalo takového vysokého uznání?

Seznam mudrců

Jako první — alespoň v rámci dochovaných textů — vypočítává sedmičku moudrých mužů Platón v Prótagorovi:

„Mezi ty náležel Thalés z Mílétu, Pittakos z Mytilény, Biás z Priény, náš [tj. athénský státník] Solón, Kleobúlos z Lindu a Mysón z Chénu; na sedmém místě mezi nimi byl uváděn Chilón z Lakedaimónu.“
Platón, Prótagoras 343a

To ovšem neznamená, že Platónovým vyhlášením byla skupina sedmi mudrců s konečnou platností ustavena. V různých výčtech se objevovala různá jména, jejichž celkový počet dosahoval až ke dvaceti. pro ilustraci této nejednoznačnosti můžeme uvést jiný soupis, pocházející od Díogena Laërtského:

„Za mudrce byli pak považováni Thalés, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos. K nim připočítávají ještě Anacharsida ze Skythie, Mysóna z Chénu, Ferekýda ze Syru a Epimenida z Kréty, někteří pak též samovládce Peisistrata.“
Díogenés Laërtios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů I 13

Z uvedených výčtů lze vyčíst jednak to, které postavy byly mezi mudrce řazeny pravidelně, jednak také značný rozptyl jejich „zaměstnání“ — jsou mezi nimi politikové (např. Solón, Periandros), básníci (Pittakos a opět Solón)  i filosof.

Moudrá slova sedmi mudrců

Těmto jménům byly připisovány jednotlivé výroky, jež mají představovat jejich moudrost. Ovšem sedm mudrců bylo chápáno jako kolektivní orgán lidské moudrosti, proto jejich výroky jsou jejich společným majetkem a konkrétního autora výroku nelze určit. Připsání jednotlivých tvrzení konkrétním jménům je proto pouze záležitostí tradičního podání.

Ukázka mudrckých výroků:

Kleobúlos: „Míra je nejlepší“; „je třeba ctít otce, ochotně naslouchat a nemnoho tlachat...“

Solón: „nic příliš!“; „vyhýbej se rozkoši, která plodí zármutek!“; „pečeť své řeči mlčením a mlčení vhodnou dobou!“; „nebuď drzý!“

Chilón: „poznej sebe!“; „při pití mnoho netlachej, neboť pochybíš!“; „vystrojuj laciné svatby!“; „blahoslav mrtvého!“; „poslouchej zákonů!“

Biás: „měj v nenávisti rychlé mluvení, abys nepochybil, neboť pak následuje lítost!“; „nehodného muže nechval pro bohatství!“

Periandros: „krásný je klid, nebezpečná je prudkost“; „rozkoše jsou smrtelné, ctnosti nesmrtelné.“
(Překlad převzat ze ZPM, Praha 1962, s. 29-30.)

Podstata mudrcké moudrosti

Cíl

Abychom dostáli způsobu výkladu ohlášenému v oddíle B., musíme nejprve vyjasnit, na jaké otázky se mudrci snažili odpovídat.

Z předložené ukázky jednoznačně vyplývá, že jejich zájmem nebyl výklad celku světa, s nímž jsme se setkali už u Hésioda a který pochopitelně v mnohem větší míře nalezneme ve filosofii samotné. Už v tuto chvíli tedy můžeme konstatovat, že mudrcové striktně vzato nespadají do filosofie (navzdory tomu, že Platón i Díogenés je v kontextu citovaných úryvků s filosofií sbližují).

Jejich zájmem a cílem totiž je zabezpečit člověku poklidný život mezi druhými lidmi bez nepříjemností, bez neúspěchů, ale také bez vzrušení a dobrodružství. Takový život totiž bude ku prospěchu obce (viz příkaz poslouchat zákony). Svými výroky proto podávají mravní a praktické rady či přímo příkazy, jejichž dodržení by mělo člověku žádoucí klidný život zajistit.

Obrázek má vyjádřit mravní přísnost a jednotu sedmi mudrců.

Vysvětlení či odůvodnění

Dále se můžeme ptát, jak mudrcové chtějí své publikum přesvědčit, že je žádoucí plnit právě tyto příkazy. Ty se v naprosté většině obejdou bez posvěcení a založení božskou mocí, božím příkazem. Mudrcové tedy netvrdí, že „tak to stanovili věční bozi“. Jejich platnost však potvrzuje obecná lidská zkušenost o fungování společnosti. Překročení příkazu proto není trestáno bohem, ale vrátí se ke svému původci na základě nějaké zpětné vazby.

Např. ten, kdo „tlachá“ při pití, řekne i to, co by nikdo další vědět neměl, a pak z toho má škodu. A právě z této osobní škody čerpají výroky mudrců své ospravedlnění. V tom se uvažování mudrců podstatně liší od mýtické představy Hésiodovy:

„Kterým však svévole zlá je milá a ukrutné činy,
širokovidný Zeus, syn Kronův, jim odvetu strojí.“
Hésiodos, Práce a dni 238-39

Mudrcké vysvětlení ovšem stojí na pouhé obecné zkušenosti, a proto nemůže být považováno za filosofické odůvodnění.

Význam sedmi mudrců

Tito mužové byli i později uznávanými autoritami především v mravních otázkách — jejich historicko-společenský význam tedy byl značný.

V kontextu sledování počátku filosofie je podstatné to, že mudrcové představují lidskou moudrost (a to více či méně individuální, připsanou konkrétním lidem — nikoli božskou či obecnou mýtickou), která si natolik důvěřuje, že na základě pozorování a životní zkušenosti se pokouší sama zorganizovat lidský život.

Protože se jedná o lidskou moudrost a zkušenost, jsou výroky mudrců často banální, triviální, pragmatické. Nemají poezii mýtu ani přesnost filosofie. Od ní mudrce odlišuje jak uvedený fakt, že neusilují o poznání přírodní skutečnosti a jsoucna v celku, tak i naprostá absence zdůvodňování a příčinného vysvětlování — jejich moudrost je vyjádřena pouze formou příkazů.