• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Už bychom měli být s to odlišit filosofii od jiných kulturních aktivit, jež také zahrnují nějaké poznání (např. od mýtu). Protože se však máme věnovat speciálně filosofii antické, bude vhodné podat na úvod obecnou charakteristiku tohoto období dějin myšlení.

Jestliže se totiž hovoří o různých obdobích filosofie — např. o filosofii středověké, novověké nebo právě antické, má se za to, že jde nejen o časové určení, nýbrž že se tím postihuje také specifický způsob filosofického uvažování. Pak je možné se ptát, co každou z těchto „filosofií“ charakterizuje. V rámci tohoto kurzu to znamená otázku po obecné charakteristice antické filosofie.

Na následujících řádcích předložíme s pomocí dvou zkušených badatelů v oblasti antické filosofie velmi obecný výčet těch nejvýraznějších specifik nejstaršího filosofického výkladu skutečnosti, který však i tak může poskytnout ono zmiňované zrcadlo k obecné reflexi našeho myšlení.

O. Gigon, Grundprobleme der antiken Philosophie (1959)

Definice (antické) filosofie

Filosofie je úsilí poznat a naučit pravdu věcí. Oproti uspokojení s povrchními dojmy filosofie klade otázku, jak se všechno skutečně chová. Proto také polemizuje s množstvím, tj. s ne-filosofy, a přinejmenším filosofové si myslí, že filosofie je něco víc než běžné mínění o skutečnosti.

Cíl filosofie

Cílem je poznání skutečnosti — φύσις, tedy toho, co je už dáno. Proti tomu stojí básnictví (v Řecku byli básníci považování za moudré muže, a dokonce za učitele), které nepoznává, nýbrž vymýšlí. Na druhé straně se filosofie odlišuje od politiky, která nehledá poznání, nýbrž vládu na dušemi lidí.

Základní pojmy antické filosofie

Třemi základními pojmy nejstarší řecké filosofie jsou: celek, řád, počátek.

1. Počátek (ἀρχή) — řečtí filosofové jsou přesvědčeni, že aktuální vnímatelný svět je možné a nutné vysvětlit z toho, z čeho vznikl a co je v něm stále jako jeho základ obsaženo.
2. Řád (κόσμος) — Řekovi se svět jeví jako uspořádaná skutečnost. Proto má-li poznání dosáhnout pravdy, musí odhalit právě podstatu této uspořádanosti.
3. Celek (ὅλον) — filosofie se prostě snaží vysvětlit celou skutečnost. Přitom tento celek obsahuje „všechno“, a proto vlastně spadá v jedno s počátkem, jenž je základem a zdrojem všeho.

   Z metodického hlediska snaha poznat celek prozrazuje univerzalistický charakter filosofického poznání, jímž se filosofie liší od odborných věd, které se z ní postupně vydělovaly.

Rozdělení antické filosofie podle předmětu a její vývoj

V antické filosofii lze rozlišit tři obecná témata:

• přírodní filosofie, fyzika, spekulativní filosofie či „metafyzika“ (teoretická filosofie)
• etika, politika (praktická filosofie)
• logika, „dialektika“ (kritická filosofie, metodologie)

V několika prvních stoletích (až po helénistickou filosofii) přitom lze vysledovat zřetelný posun zájmu v těchto tématech, který souvisel s rozvojem filosofických úvah, a jeho reflexi samotnými filosofy. Schématicky lze tento posun či vývoj vyjádřit následovně:

přírodní filosofie (předsókratovští filosofové) → etika (sofisté, Sókratés) → spojení obou témat + logika v klasickém období (Platón, Aristotelés) a v helénismu (stoicismus, Epikúros)

J. Cetl, „Antické myšlení jako historický typ filosofování“

Sborník prací FF brněnské univerzity. Řada B. Ročník 36-37. 1989-90. s. 29-39.

Historický typ antického filosofického myšlení lze charakterizovat pěti základními postoji:

1. Primát bytí

• Předmětem filosofie je bytí (chápáno jako celek všeho jsoucího), které je zcela samozřejmě považováno za objektivní. Celek bytí existuje nezávisle na člověku, který však je v onom celku zahrnut.
• Bytí je božské či posvátné.
• Řecká filosofie při vědomí mnohosti a rozdílnosti bytí směřuje k nalezení jednoty v této mnohosti (mílétská ἀρχή, Hérakleitův λόγος, Platónovy ἰδέαι).
• Neměnnost a stálost pravého bytí (ἄτομα, ἰδέαι) je stavěna nad proměnlivost smyslově vnímatelného.

2. Hodnotnost bytí

• Ta souvisí s božskostí a posvátností jsoucího. Lze v něm najít různé hierarchické úrovně, které jsou odstupňovány i hodnotově — ontologicky vyšší úroveň je „lepší“.
• Poznání nejvyššího jsoucna pak znamená i poznání mravní normy, poznání dobra.
• Kvalita mravního života tedy souvisí s bytím a jeho poznáním (Platón, stoikové, novoplatónismus).

3. Řád bytí

• Řád (κόσμος) — strukturovanost, souvislost (často vyjádřená určitými poměry), jednotný rozvrh všeho jsoucího — je opět objektivní (není pouze modelem lidského subjektu, jímž se člověk pokouší v bytí orientovat) a bytí imanentní (tj. není mu dodáván nějakou transcendentní božskou mocností).
• Protože uspořádanost je chápána jako pozitivní rys, je řád dokladem hodnotnosti bytí.
• Člověk je jeho součástí, může jej poznat, ale nikoliv ovlivnit — řád je nadlidský.
• Protože řád neleží na povrchu, nýbrž „za věcmi“, je možné k němu dospět pouze rozumem (často na základě příbuznosti lidského rozumu a samotného řádu — viz Hérakleitův λόγος, totožnost myšlení a bytí u Parmenida).
• Řád je na nejobecnější rovině věčný a neměnný.

4. Racionalismus

• Tento objektivní a nadlidský řád bytí má racionální charakter. Řecká filosofie je přesvědčena o existenci nadlidského rozumu (λόγος, νοῦς), který garantuje řád.
• Lidský rozum je částí tohoto Rozumu, a díky tomu má předpoklad řád poznat. Řekové nepřipouštěli možnost, že by Rozum byl pouze lidským rozumem, promítnutým do celku bytí. Naopak, Rozum je objektivní a nezávislý, náš rozum je od něj odvozený a méně dokonalý (Hérakleitos, Platón, Aristotelés, novoplatónismus).

5. Nazíravost

• Rozumové postihování bytí nemá za cíl bytí ovládnout a manipulovat s ním ve svůj prospěch (na rozdíl od novověké vědy).
• Nazírání (θεωρία) směřuje k čisté kontemplaci pravého bytí a k vědění pro vědění. Nemá význam pro praxi ve smyslu zajišťování životních potřeb (viz vyprávění o Thalétovi v Platónově Theaitétovi a Aristotelově Politice). I proto se mu mohou věnovat pouze ti, kdo jsou materiálně zajištěni (viz citát z Aristotelovy Metafysiky v části B.), takže teoretické zaměření řecké filosofie v sobě nese určitý aristokratismus.

Zkuste už nyní odhadnout nebo popřemýšlet, které z těchto rysů nejsou vlastní novověké nebo současné filosofii a jaké charakteristiky je vystřídaly.

Zaměření kurzu

Výklad v kurzu bude u jednotlivých témat poukazovat na tyto obecné charakteristiky.