• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Asi každému studentovi se středoškolskou znalostí dějin je známo, že v některých dobách a na některých místech se kultuře dařilo lépe, jindy či jinde hůře, a to do značné míry v závislosti na vnějších, mimokulturních podmínkách (např. politických či ekonomických). To platí jak pro umění, tak i pro vědu či filosofii. Bude tedy užitečné seznámit se s historicko-politickými okolnostmi také nyní, když sledujeme zrození filosofie.

I v tomto případě budou hrát roli ekonomické okolnosti a také proměna politických poměrů, která umožnila rozvoj svobodného přemýšlení. Obecně řečeno se jednalo o nárůst politické svobody pro širší okruh příslušníků obce.

Ekonomické podmínky vzniku filosofie

Z Aristotelovy zprávy v oddíle B. je zjevné, že o poznání, jež není v praktickém životě užitečné (což je podstatou filosofického poznání), může usilovat pouze člověk, který je materiálně už zabezpečen. Proto ne náhodou vznikla filosofie na území Malé Asie (západ dnešního Turecka), na kterém se vždy dařilo obchodu, neboť představovalo hranici a kontaktní místo mezi Řeky a východními civilizacemi (Foiničany, Káry, ale třeba i Peršany). Obchodníci se totiž mohou vždy zaměřit na zboží, jehož je dostatek a o něž je zájem, zatímco třeba specialista pěstitel oliv při nepřízni počasí spláče nad výdělkem a na zlepšení musí čekat do příštího roku. Zkušený obchodník má zkrátka větší šanci na zbohatnutí.

Politické podmínky vzniku filosofie

Hospodářský rozvoj řeckých obcí však měl také významné politické důsledky. Shrnuto jednou větou — přispěl k přechodu politického zřízení řeckých obcí od království přes aristokracii k oligarchii.

Kolem r. 1000 př. n. l. byly řecké obce královstvími (vzpomeňme na Homérovy verše — významné postavy jsou představeny jako králové jednotlivých městských států). Později — v 8. st. př. n. l. — však královské rody ztrácejí svou moc, jež se dostává do rukou malých aristokratických skupin. Ale také jejich mocenské postavení bylo během následujících dvou století podlomeno.

Rozvíjela se totiž specifická složka válečných sil — hoplíté, těžkooděnci. Ti potřebovali nákladné vybavení (pancíř, štít, zbraně atd.), hoplítou se tedy mohl stát pouze majetný člověk. Dostatečné bohatství pak měli obchodníci, neboť obchodní aktivity právě v této době vzkvétaly. A protože tehdy stejně jako v jiných dobách platilo — kdo má peníze, má zbraně, kdo má zbraně, má moc — moc se postupně stěhovala k většímu počtu bohatých občanů bez aristokratického původu. Ti často podporovali silného vůdce, který s jejich pomocí provedl protiaristokratický převrat, a pak vládl jako tyran (τύραννος). Tyranové se začali objevovat v 7. st. př. n. l. ve vlastním Řecku, v Iónii asi o několik desítek let později. Zatímco dnes má jejich titul zcela negativní nádech, řecké tyranidy měly často pozitivní dopad, protože podporovaly ekonomický rozvoj obcí.
Jak ale tyto politické procesy souvisejí se vznikem filosofie?

Vznik psaných zákonů

Pro zdárné provozování obchodu jsou nezbytná jasně a pevně stanovená pravidla — zákony. Ovšem v dobách království a aristokracií vládlo právo nepsané, jež bylo na základě tradice v rukou dědičných vládců, kteří tedy rozhodovali o každém případu individuálně. Nyní — v 7. st. př. n. l. — však bylo třeba zákonů všeobecně známých a platných nezávisle na osobě soudce, tedy zákonů psaných.

Z řečeného plyne, že nové zákoníky už nebyly vytvářeny shora, nýbrž vznikaly z vůle podstatné části obce a musely získat souhlas většiny občanů (nebo aspoň většího počtu bohatých občanů). Občané tedy stanovovali zákony sami sobě. Reflexe této skutečnosti jistě podpořila sebevědomí současníků při rozvíjení nových a od předchůdců odlišných výkladů celé skutečnosti. (Všimněme si analogie mezi ději v přírodě a právními určeními v Anaximandrovu zlomku B1!)

Podstatný je i fakt, že se jednalo o psané zákony. To si totiž vyžádalo rozšíření znalosti písma a jeho užití (pokud měly být zákony přístupny širší veřejnosti), čímž se podstatně rozrostl okruh potenciálních čtenářů filosofických výkladů přírody. Připomeňme, že mýtus se šíří naopak především ústní tradicí.

Předchozí pasáže jsou zpracovány podle knihy Hussey, E. Presokratici. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 1997.

Celkově vzato přinesly ekonomicko-politické změny možnost přemýšlet novým způsobem a s využitím vlastních intelektuálních schopností jednotlivce.

Historická situace a nejstarší filosofie

Rodící se filosofie byla dotčena také velkými historickými událostmi, jež přesahovaly politické záležitosti jednotlivých obcí. Asi nelze říci, že dějinné okolnosti přímo přispěly ke vzniku filosofie, ale zcela jistě ovlivnily její rozvoj a její šíření (nejvíce snad v osobě Xenofana). Jakým způsobem se tak stalo?

Filosofie vzniká v řeckých osadách na pobřeží Malé Asie, tedy v dnešním Turecku a na přilehlých ostrovech (vyhledejte si na mapách Mílétos, Efesos, Kolofón, ostrov Samos). Tím se myslí, že právě z těchto sídel pocházeli nejstarší myslitelé považovaní za filosofy.

Tato mapa (kliknutím zvětšete, abyste mohli vyhledat filosoficky významná sídla!) pochází z webu Plato and his dialogues Bernarda Suzannea (poslední aktualizace 26. 11. 2000).

Na tomto webu najdete i několik podrobnějších map, na něž budeme dále v kurzu odkazovat.

Jak se ovšem Řekové dostali do Asie? Při osídlování dnešního Řecka došlo totiž k pochopitelnému jevu — řecké kmeny se „rozlily“ i do okolních oblastí, např. do jižní Itálie, na Sicílii a také na ostrovy v Egejském moři a blízké východní pobřeží (viz mapa řeckého světa).

Přitom severní část pobřeží obsadili Aiolové, jih Dórové a uprostřed v asi 150 km pásu se usadili Iónové. Právě Iónie byla kolébkou předsókratovského myšlení.

Sídla nejstarších filosofů se nacházela mezi vlastním Řeckem a blízkovýchodními civilizacemi, kde jak už víme se čile a úspěšně obchodovalo. Obchod přináší kontakty a výměnu, a to nejen v rovině materiální, nýbrž i z hlediska kultury či vědomostí. Tedy obchodníci — pokud byli i zvídaví a přemýšliví — mohli zároveň získat nejvíce poznatků a podnětů od svých obchodních partnerů a — pokud byli úspěšní a bohatí — měli dost času třeba na neužitečné přemítání o čemkoli, tedy například o otázkách, jež budou později spadat do filosofie.

Ovšem bohatství těchto obcí lákalo také jejich sousedy, kteří chtěli z něj získat nějaký podíl, a proto byla maloasijská řecká města téměř neustále vystavena různým formám nátlaku z východu (tedy z centra dnešního Turecka). Nejdříve se o jejich podrobení pokoušela lýdská říše. Kolem poloviny 6. st. př. n. l. se to povedlo lýdskému králi, věhlasnému boháči Kroisovi. Určitou samostatnost si udržel pouze Mílétos.

Lýdové se ovšem sami museli bránit útokům z dálnějšího východu. V letech 591-585 př. n. l. bojovali s médským králem Kyaxarem. Boj skončil ve všeobecné panice způsobené zatměním Slunce (tím, které předpověděl Thalés) smírem. Jako hranice mezi oběma říšemi byla stanovena řeka Halys.

Médskou říši však v polovině šestého století dobyl perský král Kýros II. Veliký, a dostal se tak do sousedství říše lýdské. Lýdský Kroisos se podle věštby („Překročíš-li řeku Halys, zničíš říši velikou.“) rozhodl překročit řeku Halys a skutečně zničil velkou říši — totiž tu svou — a sám padl do zajetí. Pro řecké obce a potažmo řeckou filosofii tak vyvstalo obrovské nebezpečí.

Perská nadvláda

Peršané následně ovládli řecké osady v Malé Asii, přičemž jejich nadvláda byla mnohem tíživější než lýdská. Lýdští králové totiž podporovali řecký obchod, protože z něj měli zisk ve formě daní. Také měli slabost pro vyspělou řeckou kulturu. Peršané však podporovali jim geograficky bližší foinické obchodníky. Řecká města se s touto situací nedokázala smířit a r. 499 př. n. l. povstala proti perské nadvládě. Po počátečních úspěších bylo povstání potlačeno a jeho centrum Mílétos roku 494 př. n. l. zničeno. Pomoc, kterou povstavším maloasijským osadám poskytla města z vlastního Řecka, především Athény a Eritrea, se stala pro Peršany záminkou k útoku na Řecko, čímž dospíváme k proslulým řecko-perským válkám.

Válečné události jistě ztížily či přímo znemožnily filosofické tázání a snad i ony přispěly k přesunu filosofie do vlastního Řecka a do Athén.

Historické změny a politické poměry pochopitelně ovlivňují životy všech zúčastněných lidí, tedy i filosofů. V jejich případě se tyto vnější okolnosti často promítají do jejich myšlení a díla. Dokázali byste už nyní, na začátku vašeho studia, najít v dějinách filosofie aspoň tři výrazné příklady takového ovlivnění filosofického myšlení ze strany historických a politických poměrů?

Jaký duchovní život se rozvíjel v těchto vnějších podmínkách?