• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Anaximandros se objevuje v dějinách filosofie na druhém místě, přičemž za evidentní se považuje jeho myšlenková příbuznost s Thalétem. Co to znamená pro naši snahu pochopit jeho myšlení?

Měli bychom ukázat, co jej s Thalétem spojuje, a vedle toho v čem jej překračuje a čím se od něj odlišuje (kdyby tvrdil totéž, co Thalés, nezasloužil by si místo v knihách o antické filosofii). Obecně lze ihned odpovědět takto: Anaximandros sdílel s Thalétem přesvědčení o tom, že „za“ všemi vznikajícím a zanikajícími jsoucny existuje jeden společný základ, zdroj či počátek, který je stálý a trvalý. Připomeňme, že k tomuto přesvědčení zřejmě oba (a později určitě i Anaximenés) dospěli na základě pozorování příbuznosti všech věcí.

A můžeme očekávat, že Anaximandra od jeho předchůdce odlišuje konkrétní určení tohoto počátku a pochopitelně také metodický postup, jímž k tomuto odlišnému počátku dospěl.

Přirozeně si tedy položíme otázky:

1. V čem Anaximandros spatřoval počátek všech věcí?
2. Na základě jakých důvodů se nespokojil s Thalétovou odpovědí a jak odůvodnil odpověď vlastní?

Ad 1. Ἄπειρον

Odpověď na první otázku poskytuje zpráva dochovaná u pozdního antického komentátora Aristotelových spisů, Simplikia (s jeho zprávami se budeme setkávat velmi často):

„Z těch, kteří říkají, že [tj. prvek] je jeden, pohyblivý a neomezený, Anaximandros, syn Praxiadův z Mílétu, který byl Thalétovým nástupcem a žákem, pravil, že počátek a prvek jsoucích věcí je neomezeno (τὸ ἄπειρον), a jako první zavedl toto jméno ‘počátek’. Říká, že to není ani voda, ani něco jiného z takzvaných prvků, nýbrž nějaká jiná neomezená přirozenost (ἑτέρα τις φύσις ἄπειρος), ze které vznikají všechny oblohy a světy v nich.“
Simplikios, In Arist. Phys. 24, 13-18 (DK 12 A9/1)
(Překlad B. Stupňánka.)

Co nám zpráva říká?

Jednak potvrzuje úzkou myšlenkovou spřízněnost Anaximandra s Thalétem a především identifikuje počátek, který Anaximandros zvolil místo vody. Je jím „neomezené“ (ἄπειρον), přičemž je výslovně řečeno, že tento počátek je něco jiného než tradiční čtyři prvky („tradiční“ ovšem až později, v poaristotelské době).

To nám už prozrazuje něco o Anaximandrově myšlení: Neomezoval se na to, co lze bezprostředně pozorovat, nýbrž do svého výkladu zapojoval i abstraktní motivy. Nyní se sama vnucuje druhá otázka: Jak k takovému abstraktnímu počátku dospěl?