• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Kosmologie

Toto téma je nyní zpracováno samostatně v rámci kurzu Kosmologie a kosmogonie u předsókratiků.

Na tomto místě je však nutno říci, že Anaximandrovo pojetí kosmu a nebeských těles je originální a jedinečné, navíc v několika ohledech předběhlo dobu, a stojí tedy za prostudování!

Biologie

Anaximandros se zjevně zabýval problémem vzniku celého světa, ale jeho úvahy šly ještě dál — až ke snaze vysvětlit vznik živých organismů nebo přinejmenším člověka. Doklad poskytují následující zlomky:

„Anaximandros [tvrdil], že první živočichové se zrodili ve vlhku, obklopeni ostnatými kůrami. Když pak postupoval [jejich] věk, vystupovali na sušší [povrch], a když kůra praskala, na krátký čas [ještě] změnili způsob života.“
Aëtios, Placita v 19, 4 (DK 12 A30/1)
(Překlad B. Stupňánka.)



„Dále říká, že na počátku se člověk zrodil z živočichů jiné podoby, protože jiní se brzy živí samostatně, jen člověk potřebuje dlouhodobé vyživování. Proto by také, jsa takový, na počátku v žádném případě nebyl zachován.“
Pseudo-Plútarchos, Stromateis 2, fr. 179, 25 (DK 12 A10)
(Překlad B. Stupňánka.)

Anaximandrův pohled na živý svět je tedy překvapivě moderní — život zřejmě vzniká v moři a vznik nových druhů (přinejmenším člověka) je vysvětlován „evolucí“ z druhů starších, jež byla vyvolána či vynucena změnou vnějších podmínek. Přitom rozhodující podmínkou je poměr sucha a vlhka (jenž je zase závislý na poměru teplého a chladného), takže „vývoj života“ závisí na „fyzikálním“ vývoji celého kosmu, na fyzikálních podmínkách kosmogeneze.

Poznámka:
Detaily především Anaximandrových představ o zoogonii jsou ovšem velmi nejisté kvůli nedostatku zpráv, jak ukazují moderní studie:

Zpochybnění věrohodnosti zásadního zlomku k Anaximandrově zoogonii — a tím zpochybnění našich znalostí o této části Anaximandrova myšlení — podává B. Stupňánek ve studii Vztah Anaximandrovy zoogonie a antropogonie v Pro-Filu 2010/1.

Tentýž autor také důkladně zkoumal, co že se přesně stalo se živočichy, kteří vystoupili z moře na souši, ve studii Řecké sloveso μεταβιῶναι a Anaximandrova zoogonie v Pro-Fil 2009/2.

Meteorologie

Dalším významným tématem Anaximandrova myšlení byly meteorologické (v dnešním smyslu slova) jevy jako vítr, blesky, hromy atd.

„Deště vznikají z páry vystupující ze země pod slunce.“
Hippolytos, Refutatio omnium haeresium I 6, 7, 2-3 (DK 12 A11)


„Anaximandros [říká], že vítr je proud vzduchu, když se to nejjemnější a nejvlhčí v něm působením slunce dává do pohybu a vypařuje.“
Aëtios, Placita III 7, 1 (DK 12 A24)
(Překlad převzat z Fysis.cz, verze 19. 5. 2011.)

V kontextu Anaximandrovy i vůbec mílétské filosofie je důležité, že tyto jevy jsou vysvětlovány zcela „přirozeně“, fyzikálně, a to stále na základě působení protikladů teplého a studeného a suchého a vlhkého (viz vztah vlhkosti a slunce v obou zlomcích).

Druhým podstatným momentem je ústřední role vzduchu, již Anaximandros odhaluje u všech meteorologických jevů (viz ještě zlomek A23). Tím jakoby předznamenává Anaximena.