• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Čím se Anaximenovo myšlení liší od jeho předchůdců? Odpověď podává nejzřetelnějším způsobem Simplikios:

„Anaximenés z Mílétu, syn Eurystratův, byl druhem Anaximandrovým. i on tvrdí, že základní přirozenost je jedna a bezmezná, stejně jako Anaximandros. Ne však neurčitá, jako u Anaximandra, ale určitá, neboť tvrdí, že je jí vzduch (ἀήρ).“
Simplikios, In Arist. Phys. 24, 26-28 (DK 13 A5)
(Překlad převzat z Fysis.cz, verze 7. 5. 2011.)

I Anaximenés měl tedy za to, že počátek musí být neomezený. Avšak odmítl Anaximandrovy abstraktní spekulace a za počátek zvolil prvek sice obvykle neviditelný, ovšem vnímatelný jiným smyslem — hmatem (je teplý, studený, vlhký, pohyblivý).

Jaké byly důvody jeho volby?

Proč ἀήρ?

Simplikios vzápětí podává zprávu o Díogenovi z Apollónie, který ve druhé polovině 5. st. př. n. l. na Anaximenovu myšlenku vzduchu jako jediného počátku navázal, a o jejich volbě pak říká:

„A tito dospěli k mínění, že tvárnost a proměnlivost vzduchu z něj činí vhodný základ pro vysvětlení změny.“
Simplikios, In Arist. Phys. 25, 9-11 (DK 64 A5)

Vzduch je velmi proměnlivý (a pohyblivý, jak ještě uvidíme), může se tedy snadno měnit v jiné „věci“, a proto právě z něj mohly všechny ostatní věci vzniknout.

Tento důvod lze označit jednoznačně za „fyzikální“. Nejznámější Anaximenův „B zlomek“, B2, však ukazuje, že Anaximenés mohl mít i důvody podobné Thalétovým:

„Jako naše duše, ..., jsouc vzduch, nás drží pohromadě a řídí nás, tak také vanutí [nebo dech] (πνεῦμα) a vzduch objímá celý svět.“
Aëtios, Placita I 3, 4 (DK 13 B2)
(Překlad převzat z Fysis.cz s přihlédnutím ke KRS.)

Souvislost vzduchu a dechu, tedy nezbytnost vzduchu pro život, samozřejmě nemohla uniknout Anaximenově pozornosti, což dosvědčí i další zlomky. Tato skutečnost pro něj musela být potvrzením opravdu kosmického (v tehdejším slova smyslu) významu vzduchu.

Pohyblivost vzduchu

Tato podstatná charakteristika je doložena zcela bezpečně spolu s vysvětlením jejího významu:

„Také on činí pohyb věčným, a jím také nastává změna.“
Simplikios, In Arist. Phys. 24, 31 — 25, 1 (DK 13 A5)


„Podoba vzduchu je takováto: ... Pohybuje se ovšem vždy. Kdyby se totiž nehýbal, nemohlo by se proměňovat to vše, co se proměňuje.“
Hippolytos, Refutatio omnium haeresium I 7, 2, 3 — I 7, 3, 1
(DK 13 A7)(Překlad převzat z Fysis.cz, verze 7. 5. 2011.)



„Anaximenés potom stanovil, že vzduch je bůh, a že vzniká, že je nesmírný a bezmezný a vždy v pohybu.“
Cicero, O přirozenosti bohů I 10, 26 (DK 13 A10)

První dva texty ukazují ústřední myšlenku nejen Anaximenovu, ale mílétské filosofie vůbec: Počátek musí být pohyblivý, aktivní, aby bylo možné jím samotným — jako jediným zdrojem, jediným počátkem — vysvětlit původ všech ostatních jsoucích věcí.

Upozorněme, že tento moment vyvolá zásadní (odmítavou) reakci v pozdějším vývoji filosofie, konkrétně se to projeví v Parmenidově pojetí jsoucna a v Aristotelově rozlišení příčin.