• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

• Anaximenův výklad skutečnosti je ve srovnání s Anaximandrovým blíže bezprostřední smyslové zkušenosti a neobsahuje abstraktní spekulace.
• Je velmi komplexní a „fyzikálně“ vysvětluje velkou část vnímatelných jevů (dochované zprávy neobsahují např. vysvětlení zatmění nebeských těles — zlomek A16 od Theóna je pravděpodobně anachronismem), a to jejich převedením na jediný — opět vnímatelný — počátek, vzduch.
• Vzduch je považován za počátek díky tomu, že vykazuje dvě důležité vlastnosti — imanentní proměnlivost a pohyblivost.
• Ještě zásadnější charakteristikou vzduchu však je schopnost měnit hustotu, tj. zřeďovat se a zhušťovat se.
• S ohledem na čistě fyzikalistický výklad je zajímavé Anaximenovo pojetí bohů, které je předmětem hned několika zlomků, tedy doxografy muselo zaujmout:

  „Anaximenés potom stanovil, že vzduch je bůh, a že vzniká, že je nesmírný a bezmezný a vždy v pohybu. Jako kdyby mohl vzduch bez nějakého tvaru být bohem, neboť především bohu náleží, aby měl ne nějakou, ale nejkrásnější podobu. Jako kdyby vše, co vzniklo, nebylo nutně smrtelné.“
  Cicero, O přirozenosti bohů I 10, 26 (DK 13 A10/1)
  (Překlad převzat z Fysis.cz, verze 7. 5. 2011.)
  
  
  
  „[Anaximandros] zůstavil svého žáka a nástupce Anaximena, který za příčiny všech věcí považoval bezmezný vzduch, bohy ani nepopíral, ani o nich nemlčel. Věřil však, že vzduch neučinili bohové, ale že oni sami povstali ze vzduchu.“
  Augustinus, O obci Boží VIII 2 (DK 13 A10/2)
  (Překlad převzat z Fysis.cz, verze 7. 5. 2011.)
  
  
  
  „Anaximenés říká, že [bohem je] vzduch. Těmto slovům je však třeba rozumět tak, že se jedná o síly, které prostupují prvky nebo těly.“
  Aëtios, Placita I 7, 13 (DK 13 A10/3)
  (Překlad převzat z Fysis.cz, verze 7. 5. 2011.)
  

  Anaximenés tedy nejvýslovněji z Míléťanů přijímá existenci boha či bohů. Avšak základem fungování přírodní skutečnosti zůstává „fyzika vzduchu“ a bohové (olympští?) jsou buď této fyzikální rovině podřazeni (Augustinus), nebo tato fyzikální rovina samotná je přímo ztotožněna s bohem (Cicero, Aëtios). Anaximenés tedy rozhodně podává racionální, „přírodovědný“ výklad skutečnosti, nikoli výklad mýtický.

Anaximenés měl ze všech tří Míléťanů zřejmě nejvýraznější vliv na následující myslitele, a to jak myšlenkou vzduchu jako počátku, tak — především — zavedením procesů zřeďování a zhušťování do výkladu proměn látek.