• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Ad 2. Proč ἄπειρον?

Po krátkém zamyšlení se tato otázka ještě rozdvojuje:

1. Proč má být počátek neomezený či nekonečný?
2. A proč má být tento nekonečný počátek odlišný od smyslově vnímatelných látek?

Odpovědi musíme samozřejmě hledat zase v dochovaných textech:

a) Proč „neomezený“ počátek?

„... vznikání a zanikání neustane jedině tehdy, bude-li nekonečno tím, z čeho pochází to, co vzniká.“
Aristotelés, Fyzika III 4, 203b19-20 (DK 12 A15)
(Překlad převzat z KRS.)


„... nekonečno nemá počátek ... ale zdá se, že je počátkem ostatních věcí a obklopuje všechny věci a řídí všechno, jak říkají všichni ti, kdo mimo nekonečno nepostulují jiné příčiny, např. mysl či lásku.“
Aristotelés, Fyzika III 4, 203b10-13 (DK 12 A15)
(Překlad převzat z KRS.)

Problematice nekonečna, neomezena se důkladně věnoval Aristotelés (v pěti kapitolách III. knihy Fyziky). Při svém kritickém zkoumání nekonečna polemizuje se dvěma důvody, jež některé z jeho předchůdců vedly k přesvědčení, že počátkem musí být nějaké neomezeno.

• První důvod lze označit za „fyzikální“: Jestliže jsme přesvědčeni, že všechny věci vznikají z jednoho počátku, a jestliže vidíme, že vznik se děje neustále, pak to, z čeho všechno neustále vzniká, musí být nevyčerpatelné, tedy neomezené.
• Druhý důvod je „dialektický“, tj. vychází z významu slov: Počátkem je to, co samo žádný další počátek nemá. Co je omezené, počátek nutně má — začíná „tam“, kde má mez. Proto právě neomezené by mělo být počátkem.

Protože však druhý důvod předpokládá určitý stupeň rozvoje myšlení, který je vlastní až klasickému období, lze Anaximandrovi přiznat spíše důvod „fyzikální“ (navzdory jeho nepřesvědčivosti, na niž upozorňuje Aristotelés — pokud ji neodhalíte sami, hledejte na začátku 8. kap. III. knihy Fyziky).

To je dostačující odpověď na první otázku po Anaximandrových důvodech.

Poznámka:
Ovšem D. Couprie připisuje přímo Anaximandrovi i onen druhý, „dialektický“ argument.

b) Proč neomezený počátek odlišný od vnímatelných prvků?

„... existují lidé, kteří to, co je mimo prvky, činí nekonečnem (ἄπειρον), a nikoli vzduch nebo vodu, aby nekonečno některého z prvků nezničilo ty ostatní; neboť prvky jsou vůči sobě navzájem protikladné (např. vzduch je chladný, voda vlhká a oheň horký), a kdyby jeden z nich byl nekonečný, ostatní by již byly zničeny. Avšak oni tvrdí, že nekonečno (ἄπειρον) je cosi odlišného od těchto prvků a že vznikají z něho.“
Aristotelés, Fyzika III 5, 204b24-29
(Překlad převzat z KRS.)

Čtyři tradiční prvky jsou spjaty s některými evidentními vlastnostmi, nejzřetelněji oheň s teplem a voda s vlhkostí. Jestliže by některý z nich měl být neomezený, byla by neomezená i „jeho“ vlastnost. Přitom základní vnímatelné vlastnosti tvoří protikladné páry (teplo X chlad, sucho X vlhko). Bylo by obtížné vysvětlit, jak při neomezenosti jednoho protikladu může existovat protiklad druhý.

Tento opět Aristotelem formulovaný argument je také poměrně sofistikovaný, ale vzhledem k významu symetrie v Anaximandrově myšlení (zvláště v kosmologii) lze připustit, že podobně uvažoval i samotný mílétský filosof.

Co tedy je ἄπειρον?

„Neboť někteří předpokládají jen jednu substanci a jedni ji pokládají za vodu, jiní za vzduch, jiní za oheň, jiní za jemnější než vodu a hustší než vzduch; a tvrdí, že je nekonečná a obklopuje všechna nebe.“
Aristotelés, O nebi III 5, 303b10-12 (DK 12 A16)
(Překlad převzat z KRS.)


„Anaximandros ... [stanovil jako počátek] něco neomezeného, co je řidší než voda, avšak hustší než vzduch, aby byl podklad vhodný pro přeměnu ve všechny věci. Jako první stanovil neomezený počátek, aby dostačoval pro vznikání...“
Simplikios, In Aristotelis de caelo 615 13-16


„Ale jiní tvrdí, že se z jedna vylučují dvojice protiv, které jsou v něm již dány, jak o tom mluví Anaximandros...“
Aristotelés, Fyzika I 4, 187a20-21 (DK 12 A16)

Jak vidno, v této otázce neměl jasno ani sám Aristotelés. Jeho svědectví totiž připouštějí dvě interpretace:

• Apeiron je jakási „střední“ látka co do hustoty na škále oheň — vzduch — voda — země. Jedná se tedy o zcela odlišnou látku.
• Jde o nějakou rovnovážnou směs čtyř látek, v níž jsou proto pochopitelně obsaženy (a „neutralizovány“) jejich charakteristické vlastnosti.

Pro naše účely však stačí vědět, že Anaximandros dospěl k závěru, že počátkem všech věcí nemůže být žádný z vnímatelných prvků, přitom však apeiron s nimi musí být nějak „spřízněno“, aby mohlo být počátkem smyslově vnímatelných vlastností.

Další vlastnosti apeira

„... nekonečno ... A je totožné s božským; je totiž nesmrtelné a nezničitelné, jak tvrdí Anaximandros a většina badatelů o přírodě.“
Aristotelés, Fyzika III 4, 203b13-15 (DK 12 A15)


„... přirozenost neomezeného je ... věčná a nestárnoucí.“
Hippolytos, Refutatio omnium haeresium I 6, 1, 2-4
(DK 12 A11 + B2) (Překlad převzat z KRS.)

Tyto zlomky vytrhávají ἄπειρον z čistě fyzikálního kontextu a prozrazují hýlozoistické pozadí také u Anaximandrova výkladu. Vzápětí uvidíme, že oživenost počátku — jež z těchto zlomků vyplývá — bude mít zásadní význam pro vysvětlení vzniku světa z apeira.

Všimněme si, co znamená výraz „božské“ v Aristotelově zprávě: právě fakt, že ἄπειρον nezaniká. Užití tohoto termínu tedy není projevem mýtického výkladu skutečnosti, nýbrž znamená pouze přiřazení určitých kvalit danému počátku.