• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Thalés filosofem?

Už víme, že Thalés byl považován za jednoho z mudrců. Patří také do dějin matematiky, přesněji do dějin geometrie — dnes je nejvíce známa „Thalétova věta“ (trojúhelník vepsaný do kružnice nad jejím průměrem je pravoúhlý — viz DK 11 A1), ovšem dochované zlomky prokazují jeho hlubší zájem o vztahy přímek, úhlů a trojúhelníků (viz zlomky A11 a A20).

A existují také dostatečná svědectví o Thalétově důkladném studiu astronomických jevů (viz líčení Díogena Laërtského I 23-24, DK 11 A1), z nějž proslula především jeho předpověď zatmění Slunce, které nastalo 28. 5. 585 př. n. l. (zlomek A5).

Avšak čím si Thalés vysloužil zařazení do dějin filosofie, a to dokonce na první místo? Jednoduše řečeno — může za to Aristotelés:

„... většina nejstarších filosofů se domnívala, že počátkem všech věcí jsou jenom počátky ve způsobě látky. ... Ale o počtu a bližším určení takového počátku nemají všichni stejné mínění. Thalés, původce takového typu filosofického výkladu, říká, že je jím voda...“
Aristotelés, Metafyzika I 3, 983b6-21 (DK 11 A12)

V tomto úryvku Aristotelés nachází u Thaléta jednoznačně filosofické myšlenky — hledání počátku (nebo příčiny) věcí — a navíc jej označuje za „původce“ nejstaršího způsobu určování tohoto počátku. Proto přehled svých předchůdců a jejich odpovědí na otázku po počátku začíná právě Thalétem, a tedy Thalés byl pro Aristotela prvním myslitelem, zasluhujícím označení „filosof“.

Thalés vzorem filosofa!

Pro antické myslitele Thalés nejenže byl filosofem, stal se dokonce vzorem filosofa! Když se totiž Platón a Aristotelés snaží charakterizovat běžného filosofa, využijí jako příklad právě Thaléta.

V dialogu Theaitétos líčí Platón anekdotu, podle níž Thalés pozoroval hvězdy a přitom nesledoval, kam šlape, následkem čehož spadl do studny (nebo ještě do něčeho horšího). To viděla thrácká služka a smála se jeho nepraktičnosti (Tht. 174a, DK 11 A9). Podle toho se filosof jeví jako muž teorie, který se zajímá především o poznání a ne o všední věci.

Doplnění a upřesnění tohoto dojmu podává Aristotelova zpráva. Thalés se sice zabýval nepraktickou filosofií, z níž neměl žádný užitek — ale to jen z toho důvodu, že filosof o praktický prospěch neusiluje. Kdyby však chtěl, velmi snadno by mohl zbohatnout. To Thalés dokázal následovně.

V zimě skoupil lisy na výrobu olivového oleje, protože na základě svých zdánlivě nepraktických astronomických poznatků předvídal, že bude velká úroda oliv. Olivy skutečně v létě zarodily, a Thalés pak lisy se ziskem pronajímal (Politika I 11, 1259a9, DK 11 A10). Filosof tedy má i praktické vědění, ovšem nevyužívá je.

Thalés pisatel?

Protože se filosofie pěstuje řečí a řeč se uchovává v písemné podobě, při studiu dějin filosofie se vždy ptáme, co dotyčný myslitel napsal, a v případě starodávných myslitelů ještě navíc, co z jeho díla se dochovalo.

Druhou otázku můžeme zodpovědět jednoznačně: Nedochoval se žádný zlomek Thalétova filosofického spisu.

Méně jistá je odpověď na otázku, zda Thalés nějaký filosofický spis napsal, či zda napsal vůbec nějaký spis. Detailní úvahu na toto téma podávají KRS (Kirk, Raven, Schofield. Předsókratovští filosofové, s. 113-115):

Podle Simplikiovy zprávy (in Phys. p. 23, 29) nenapsal Thalés nic kromě Námořní astrologie. Ovšem to popírá Díogenés Laërtský a uvádí jiné dva tituly — O slunovratu a O rovnodennosti. Zprávy tedy jsou nejednoznačné a KRS přiznávají, že jejich závěr je nejistý: Sice není vyloučeno, že Thalés — muž prakticky činný, žijící v námořní mocnosti Mílétu — sepsal nějakou pomůcku pro námořní navigaci. Pravděpodobnější však je, že nenapsal žádný spis.

Absence spisu a nemožnost studovat autentická Thalétova tvrzení má pochopitelně nepříznivý vliv na naši snahu pochopit podstatu jeho filosofického výkladu skutečnosti.