• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Ὕδωρ jako ἀρχή

Při výkladu Thalétova myšlení si tedy musíme vystačit s několika málo — navíc ne zcela spolehlivými — zprávami. Ústřední je následující Aristotelův text z Metafyziky (na ten jsme už narazili při odůvodňování Thalétova místa v dějinách filosofie):

„Tedy většina nejstarších filosofů se domnívala, že počátkem všech věcí jsou jenom počátky ve způsobě látky (ὕλη). Neboť to, z čeho se skládá všechno, co jest, a z čeho původně vzniká a v co nakonec zaniká, kdežto podstata (οὐσία) trvá a mění se jenom ve svých vlastnostech, jest podle nich prvkem (στοιχεῖον) a počátkem (ἀρχή) jsoucna. Proto míní, že nic nevzniká a nezaniká, ježto se ona prapodstata (φύσις) stále udržuje...
Ale o počtu a bližším určení takového počátku nemají všichni stejné mínění. Thalés, původce takového filosofického směru, praví, že jím jest voda (ὕδωρ)...“
Aristotelés, Metafyzika I 3, 983b3-21 (DK 11 A12)

Poznámka:
Pro naše účely není nutno se věnovat otázce věrohodnosti Aristotelova svědectví o předsókratovských myslitelích. Nebude-li uvedeno jinak, budeme jednoduše usilovat o porozumění předsókratovskému myšlení v aristotelském pojetí.

Co všechno můžeme z tohoto textu vyčíst o Thalétově způsobu výkladu skutečnosti?

Proč právě voda?

Se samotným hledáním společného počátku jsme se setkali už v mýtu, nejzřetelněji v Hésiodově Theogonii. Ovšem Hésiodos svou volbu počátku nijak nevysvětlil a neodůvodnil. Jestliže se s Thalétem ocitáme už nikoli v mýtu, nýbrž ve filosofii, máme právo takové odůvodnění očekávat. Tedy — jak Thalés přišel právě na vodu?

Odpověď podává opět Aristotelés v pokračování výše uvedeného citátu.

„... podnětem k tomuto mínění mu snad bylo poznání, že se všechno živí něčím vlhkým a že samo teplo z něho vzniká a jím žije — to však, z čeho všechno vzniká, jest počátkem (ἀρχή) všeho. Proto tedy dospěl k tomu mínění a dále ještě proto, že semena všech věcí svou přirozenou povahou jsou vlhká, a že počátkem přirozené vlhkosti jest voda.“
Aristotelés, Metafyzika I 3, 983b22-27 (DK 11 A12)

Opět se zamysleme, co všechno můžeme z Aristotelových slov vyčíst:

• Jednak prozrazují, že Aristotelés sám neví jistě, ale pouze se domýšlí, pokouší se rekonstruovat Thalétovu myšlenku (viz ono „snad“ — ἴσως).
• Podle Aristotela Thalés odhalil význam vody při pozorování především živých jsoucen, což lze jistě uznat jako oprávněný důvod.
• Můžeme přidat ještě jednu domněnku: Voda má zásadní a na první pohled zřejmý význam také při meteorologických jevech (sníh, déšť, mlha, duha...), jimž se určitě věnovali Thalétovi mílétští následovníci. Proto můžeme předpokládat, že také on jako Anaximandrův starší současník si těchto jevů všímal, i když se nedochoval žádný zlomek, který by to jednoznačně doložil (viz aspoň zlomek DK 11 A16 od Aëtia, v němž Thalés vysvětluje nilské záplavy působením větrů).
• A také si uvědomme, že oba důvody vycházejí z pozorování přírody. Thalétovo vysvětlení je tedy „přirozené“ — na rozdíl od Hésioda nezavádí žádné nevnímatelné a mimopřírodní mocnosti.
  V tomto ohledu lze Thalétovo myšlení označit za „filosofické“.

Voda jako kosmologický činitel

Podle dosud řečeného je voda počátkem všeho v našem okolí, tedy na Zemi. Avšak další zlomky ukáží, že její působnost daleko přesahuje těleso Země.

„Jiní tvrdí, že Země spočívá na vodě. Neboť toto je nejstarší výklad, který k nám došel. Tvrdí se, že jej podal Thalés z Mílétu, podle něhož Země spočívá na místě, protože je plovoucí, podobně jako dřevo nebo jiné takové věci (neboť žádná taková věc svou přirozeností nespočívá na vzduchu, ale na vodě) — jako by týž výklad nemusel platit pro Zemi i pro vodu, která Zemi nese.“
Aristotelés, O nebi II, 13, 294a28-b1 (DK 11 A14)
(Překlad převzat z KRS.)

Poznámka:
I zde vidíme, že Aristotelés si není jistý autorstvím myšlenky. (A v závěru problematizuje její vysvětlovací sílu.)

Z této Aristotelovy zprávy zjišťujeme, že voda je zřejmě hlavním „prvkem“ v celém kosmu — má-li Země plavat na vodě, musí být plocha vody větší než plocha Země. Důležitý je dále fakt, že tvrzení o Zemi je podloženo opět důvěrně známou zkušeností — všichni vědí, že dřevo (a jiné látky) plavou na vodní hladině.

Je-li vody tolik, lze očekávat, že právě ona bude také hlavní působící silou celkého kosmu, což potvrdí další zlomek, tentokrát už z pozdějšího zdroje. (Opět posuďte, čím je tvrzení odůvodněno.)

„Thalés praví, že je země držena vodou, že pluje jako loď a že se kolísá pohyblivostí vody tehdy, když se říká, že je zemětřesení.“
Seneca (DK 11 A15)

Učiňme závěr: Thalés zřejmě považoval vodu za hlavního činitele ve všech měřítkách skutečnosti, tj. jak na úrovni jednotlivých organismů, tak i na úrovni celého kosmu.

Zamyslete se nad funkcemi a významem vody v přírodě a pokuste se sami najít další možné důvody pro Thalétovu volbu počátku. Jak jeho volba obstojí ve světle poznatků moderní vědy?