• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Kromě ústřední myšlenky o vodě jako počátku připisuje Aristotelés Thalétovi ještě jeden důležitý názor:

„Někteří také říkají, že duše je smíchána ve veškerenstvu, proto se snad (ἴσως) Thalés také domníval, že všechno je plno bohů (πάντα πλήρη θεῶν εἶναι).“
Aristotelés, O duši I 5, 411a7-8 (DK 11 A22)

Tentokrát se zeptáme jinak než po citátech z Metafyziky:

1. Nepopírá tato myšlenka označení Thaléta za filosofa? Můžeme přece výroku rozumět tak, že všude jsou bohové, tedy snad všechny věci jsou bohy — a pak tu máme vlastně stejnou situaci jako ve zcela mýtologické Hésiodově Theogonii.
2. Ať je odpověď na první otázku jakákoli — lze toto tvrzení o bozích uvést v soulad s hlavní Thalétovou tezí o vodě?

Ad 1. Tedy znovu — Thalés filosofem?

Abychom lépe pochopili, co může Aristotelovo svědectví znamenat, uvedeme příbuzné zlomky.

„... také Thalés podle toho, co se od něho uvádí, pokládá duši za něco hybného, ježto praví, že kámen má duši, poněvadž hýbe železem.“
Aristotelés, O duši I 2, 405a19-21 (DK 11 A22)


„Aristotelés a Hippiás praví, že přiřkl i neživým věcem účastenství na duši, a usuzuje tak podle magnetovce a jantaru.“
DL I 24 (DK 11 A1)

Podle těchto zpráv Thalés připisoval mnohým „věcem“ duši, čímž je vlastně označoval za živé. Tedy podle jeho představy bylo ve světě mnohem více živých jsoucen než podle běžného názoru. Kritériem „živosti“ měla být schopnost pohybu (či schopnost působit pohyb podle Aristotelova textu).

To byl podle autorky článku o Thalétovi na IEP — Patricie O’Grady — skutečný názor prvního filosofa, jímž se řadí k představitelům hýlozoismu.

Ale kde se tedy u Aristotela vzali ti „bohové“? P. O’Grady to vysvětluje následovně. Aristotelés zřejmě vyšel z Platónovy úvahy v Zákonech 899a-b, kde se k tvrzení — zřejmě thalétovskému, že mnoho zdánlivě neživých věcí má duši, dodává: vše je řízeno duší, a je-li to duše dobrá, pak je bohem. Následně — „vše je plné bohů“ (θεῶν εἶναι πλήρη πάντα). To je ovšem už Platónovo dovození, ale Aristotelés je mylně pochopil jako věrohodnou zprávu o Thalétově myšlení.
(Narážíme na první konkrétní zpochybnění Aristotelova svědectví o jeho předchůdcích.)

Thalétův hýlozoismus

Jedná se o názor, podle nějž je všechno živé. Následující úvaha pochází z KRS (s. 124-128), kteří na rozdíl od výše zmíněné badatelky považují Aristotelovo vyjádření o bozích za věrohodnou zprávu. V kontextu problému hýlozoismu však není podstatné, zda řekneme „vše je oduševněné“ nebo „vše je plné bohů“.

Tvrzení, že „všechny věci jsou plné bohů“, může být zobecněním závěru, že některé domněle bezduché věci jsou živé, mají duši, protože mají — byť omezenou — schopnost pohybovat něčím jiným. To snad vedlo Thaléta k závěru, že svět jako celek vykazuje schopnost změny a pohybu, která není lidského původu, a kvůli své neustálosti a rozsahu a různotvárnosti musí být považována za božskou.

Uvedené tvrzení asi nebylo myšleno tak, že každá jednotlivá věc je živá, nýbrž že všechny věci v celku obsahují nějaký druh životního principu. Podstatou tvrzení je, že oblast oduševněného nebo živého je mnohem větší, než se zdá na první pohled. Thalés tak zastává stanovisko, jež je společným předpokladem všech raných fyziků:

Svět je nějakým způsobem živý, sám se spontánně proměňuje, a proto není třeba podávat zvláštní vysvětlení přirozené změny.

Varianty hýlozoismu

KRS rozlišují tři různé varianty:

1. všechny věci jsou nějakým způsobem živé;
2. svět je proniknut životem, mnohé z jeho částí, jež se jeví neživými, jsou ve skutečnosti oduševněné;
3. svět jako celek je jednoduchý živý organismus.

(A) je extrém, ale pro řecké myšlení a jeho tendenci k univerzalizaci není ani tato varianta nepřijatelná — objevuje se u Xenofana. Thalétovo stanovisko se nejvíce blíží k (B), zatímco (C) je implicitně obsaženo ve starých genealogických kosmogoniích.

Ať už by však Thalés zastával kteroukoli z těchto variant, měl by na mysli něco zcela jiného než Hésiodos. A tedy stále je filosofem.

Ad 2. Voda a hýlozoismus?

Odpověď na druhou otázku bude mnohem stručnější — z dochovaných zpráv se totiž nedozvíme nic např. o vztahu vody jako počátku a pohybové schopnosti magnetovce. Proto nemůžeme říci, zda tyto dvě ústřední Thalétovy myšlenky spolu nějak souvisely, nebo zda Thalés jejich vztah blíže nepromýšlel.