D. Výklad o duši |
Podrobněji je téma zpracováno v rámci kurzu
Duše — mezi idejemi a smyslově vnímatelným světem
Kdybychom chtěli stanovit pořadí témat Platónovy filosofie z hlediska významnosti, jistě by na prvním místě byla teorie či hypotéza idejí. Ovšem hned na druhé příčce by se umístila problematika duše. Význam tohoto tématu je zřejmý už z rozsahu jeho zkoumání, např. z výčtu dialogů, v nichž problematika duše patří k ústředním tématům (přitom je tato problematika aspoň dotčena i v dalších dialozích): Faidón, Ústava, Faidros, Tímaios, Zákony, Epinomis. A jaký význam duši náleží z hlediska obsahu?
Jestliže jsou ideje ontologicky nadřazeny materiálnímu světu (a dokonce od něj odloučeny), ale přitom mezi těmito úrovněmi má fungovat podstatný vztah, pak je pro platónského myslitele nezbytné, aby zde fungoval nějaký prostředník, zprostředkovatel těchto dvou „světů“. Tento úkol či toto místo náleží ve více ohledech právě duši.
Postup výkladu
Náš výklad se bude věnovat všem uvedeným hlediskům. Nejprve detailněji osvětlíme poměr duše a idejí (D. a.). Poté sestoupíme od idejí do materiálního světa, který by nemohl být stabilní a uspořádaný, kdyby jej neřídila duše — této její působnosti se budeme věnovat v D. b. Poté přistoupíme k duši lidské a ukážeme, co znamená pro člověka, ale i pro celé lidské společenství, tj. pro obec (D. c.). Celý výklad o duši zakončíme problémem, který se dotýká všech předchozích dílčích témat a v němž Platón výrazně navazuje na pýthagorejce a Empedoklea — tvrzením o nesmrtelnosti duše (D. d.).