• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Co vedlo Platóna k formulaci jeho ústřední myšlenky — hypotézy o existenci ideálních jsoucen? Jak jej vůbec něco takového napadlo?

Pokusíme se postupovat ve stopách myšlenek samotného Platóna. To nám umožní pochopit zavedení idejí jako výsledek jeho snahy vysvětlit svět, přírodu, skutečnost kolem nás a vyhnout se jednoduché a snadno zapamatovatelné, avšak mylné představě o „světě idejí“ jako samoúčelné konstrukci, do níž se snad Platón utekl jsa nespokojen s nedokonalou materiální skutečností.

Proto se nejprve seznámíme s Platónovým pojetím materiálního světa, tedy skutečnosti, již vidíme (vnímáme svými smysly) všude kolem sebe. Materiální svět sestává z jednotlivých „věcí“, filosoficky řečeno z jednotlivin. Tím je dán název prvního oddílu (C. a.).

Ontologickou a epistemologickou nedostatečnost jednotlivin kompenzoval Platón postulováním idejí, jimž náležejí téměř ve všech aspektech vlastnosti protikladné vůči vlastnostem jednotlivin. Ideje představíme v oddíle C. b.

Poté (C. c.) detailně ukážeme, jak ideje „zachraňují“ jednotliviny, tj. jakým způsobem jsou jednotliviny založeny na idejích, a jak má tato hypotéza odstranit nebo minimalizovat uvedené nedostatky jednotlivin.

S Platónovým vysvětlením se však jen tak nespokojíme, nýbrž poukážeme také na vnitřní problematičnost hypotézy idejí. Přitom vyjdeme především z námitek Platónova nejvýznamnějšího žáka a největšího kritika Aristotela (C. d.).

Položme si tedy výchozí otázku: Jak Platón pojímal materiální skutečnost?