• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Z antiky se nám dochovalo několik životopisů Pýthagory, ovšem vesměs až ze 3. st. n. l. (viz chronologický přehled zdrojů od C. Huffmana v uvedeném textu), tedy sepsané více než sedm století po Pýthagorově smrti. (Pro srovnání — kolik nejistoty i při dnešním kritickém přístupu zůstává v biografických informacích o myslitelích ze 13. st.! Přitom době kolem 3. st. n. l. byl takový kritický přístup zcela cizí — viz dále, a tedy životopisům z této doby nemůžeme příliš důvěřovat.)

Spolehlivější jsou zprávy starší a bližší Pýthagorovi samotnému, ovšem i tak se dostáváme jen do aristotelské doby, která je od té Pýthagorovy vzdálena nejméně 150 let. Z toho je zřejmé, že problém s prameny se týká také spolehlivých informací o samotné Pýthagorově osobě.

Pýthagorás byl navíc výjimečnou osobností, která vzbuzovala u jiných myslitelů buď obdiv, nebo kritiku. Životopisy psali pochopitelně jeho příznivci a jejich nekritický obdiv nabyl takové míry, že v Pýthagorovi spatřovali neobyčejného, jedinečného člověka. Jako ilustraci lze uvést několik zpráv z Díogena Laërtského: Pýthagorás si prý pamatoval všechny události ze všech svých vtělení, což byl dar bohů (DL VIII 4-5; jedním jeho vtělením měl být i Euforbos, který zabil v trójské válce Patrokla), pozdravila jej řeka, měl zlaté stehno (DL VIII 11), vstoupil do podsvětí a zase se vrátil na zem (DL VIII 21, 37, 41).

Poznámka o jiném pohledu na Pýthagoru:
Opačný — kritický — přístup k Pýthagorovi najdeme u jeho současníků. Hérakleitos mu vyčítá „mnohoučenost“, jež však nevede ke skutečné moudrosti (viz DK 22 B40 a B129); Xenofanés zřejmě s ironií zmiňuje pýthagorejsku myšlenku, že lidská duše při svém stěhování vstupuje i do zvířecího těla (DK 21 B7). Posléze se averze i ve filosofických kruzích umírnila a na pýthagorejské myšlení navázali Empedoklés a především Platón.

Avšak jaké spolehlivé informace o jeho životě tedy máme?

Pocházel z ostrova Samos, jenž leží nedaleko od Mílétu. Pravděpodobně navštívil Egypt. Ze Samu kolem r. 535 př. n. l. odešel kvůli kruté vládě tyrana Polykrata a usídlil se v řeckém městě Krotón na jihovýchodě dnešní Itálie. (Přešel tedy z nejvýchodnější části řeckého osídlení do části západní; obě jeho hlavní působiště najdete na této mapě řeckého světa.)

Pravděpodobně teprve zde založil spolek vyznavačů „pýthagorejského života“. Po násilné akci Krotóňanů proti pýthagorejcům (přibližně r. 510 př. n. l.) zřejmě odešel do blízkého města Metapontion, kde kolem r. 490 př. n. l. zemřel. Nejspíš nezanechal žádné vlastní spisy.

Jestliže se nemůžeme více dozvědět o Pýthagorově osobě, přikročíme k ústřednímu motivu pýthagorejské filosofie, k číslům.