• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Shrnutí pýthagorejského myšlení nebude tak jednoduché a přímočaré jako u Míléťanů, protože nutně musí zahrnout více motivů.

• První místo si zaslouží ústřední myšlenkový motiv — skutečnost představují čísla a číselné vztahy, proto odpovídající výklad skutečnosti musí být také založen na „aritmetice“.
• Ovšem na rozdíl od mílétské filosofie pýthagorejství předkládá nejen výklad skutečnosti, ale také určitou organizaci života, „pýthagorejský život“.
  V tomto ohledu se pýthagorejci blíží spíše helénistickým filosofickým školám a zásadně se odlišují od ostatních větví předsókratovské filosofie. Tato skutečnost ovšem měla jeden neblahý důsledek — utajování a uzavřenost pýthagorejského hnutí se negativně projevily na dochování a spolehlivosti pramenných textů.
• Vracíme se k prvnímu bodu shrnutí. Pýthagorejský číselný výklad světa obsahoval jisté metodologické zvláštnosti. Schematicky můžeme postup pýthagorejského výkladu vyjádřit následovně:

  pozorování určitých jevů → nalezení výkladového principu → vnitřní rozpracování výkladového principu → připodobnění skutečnosti struktuře výkladového principu (Protizemě)

  Srovnejme to se schématem mílétského uvažování:

  pozorování určitých jevů → nalezení výkladového principu (→ vnitřní rozpracování výkladového principu — Anaximandrova abstrahující spekulace) → aplikace výkladového principu na další jevy

  Rozdíl je patrný a podstatný. Může nás vést k dalšímu srovnání:

• Dnešní přírodní vědy (především fyzika, ale i další) se také zásadním způsobem opírají o matematické výpočty. Lze to považovat za pokračování pýthagorejské tradice? Jinak řečeno — převažují mezi moderní přírodovědou a pýthagorejským výkladem shody nebo rozdíly? Posuďte sami:
  Shody:
  • Přesvědčení, že matematické operace umožňují popsat skutečnost.
  • Aritmetické operace na základě tohoto přesvědčení vedou k predikci jevů.
  
  Rozdíly:
  • U pýthagorejců zcela chybí potřeba empirického ověřování výsledků číselných operací, které v moderní vědě představuje kritérium teorie. Jestliže nepozorujeme, co jsme „vypočítali“, znamená to pro pýthagorejce, že špatně pozorujeme, pro moderní vědu naopak že výpočet byl špatný nebo vycházel z neadekvátních východisek.
  • Pýthagorejci používaný matematický aparát byl spíše symbolický a „zábavný“ než odborně založený.
  • A podstatný rozdíl spočívá také v ontologickém statusu matematiky: Podle pýthagorejců jsou čísla základem skutečnosti, podle moderní vědy je matematika pouze nástrojem, který sám o sobě (tj. bez dodaných fyzikálních dat) o skutečnosti vůbec nic neříká.
• Navzdory uvedeným zvláštnostem či přímo nedostatkům (a také zřejmé naivitě) mělo pýthagorejské myšlení obrovský vliv na další myšlení, nesrovnatelně větší než mílétská filosofie. A to dokonce ve dvou ohledech:
  • Číselný výklad.
    Číslo svou určitostí a přesností se zdá být velmi vhodným prostředkem k popisu, identifikaci a odlišení věcí, tedy k jasnému a zřetelnému poznání (jak zní požadavek jednoho mnohem pozdějšího slavného myslitele). Proto se mohla pýthagorejská myšlenka uchytit, přestože zpočátku byly možnosti matematického popisu skutečnosti velmi skromné.
  • Pojetí duše.
    Druhé stěžejní téma pýthagorejského myšlení zase představovalo výrazný motiv pro etické úvahy, neboť nabízelo garanci pro lidskou touhu po spravedlnosti. Bylo využito v linii pýthagorejci → Empedoklés → Platón → novoplatónismus. Tato myšlenka a s ní související důraz na „péči o duši“ pak patřily k tomu, co činilo platónismus přitažlivým i pro křesťanství, které zavádí podobnou garanci téže lidské touhy.

Pýthagorejské myšlení a hnutí jako první vybízí k zamyšlení nad jednou provokativní otázkou:
Je filosofie spíše naukou, jež směřuje k poznání, nebo způsobem života, a tedy osobní záležitostí? Pro radikální promyšlení tohoto problému uvažme krajní možnosti: Je-li filosofie naukou, nebude nijak přispívat k filosofovu životu a filosof se bude v životě řídit nějakými zcela mimofilosofickými pravidly. Je-li způsobem života, pak je každý (kdo žije podle nějakých, třeba slepě převzatých pravidel) filosofem, i když třeba nebude znát ani příčinu střídání dne a noci.
Nuže, která pozice je podle vás „filosofičtější“?

Kontrolní otázky