• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Pýthagorejství je více než kterýkoli jiný filosofický výklad skutečnosti z nejstarší doby (Míléťané, Hérakleitos, eleaté) spjato také s praktickými životními zásadami. Protože nás v tomto kurzu zajímá především samotné pýthagorejské myšlení, představíme si tuto praktickou rovinu pýthagorejství jen stručně. Vyjdeme od následujícího termínu:

„Pýthagorejský způsob života“

„... jako byl i sám Pýthagorás z tohoto důvodu zvláštním způsobem ve vážnosti a také ještě i nyní na jeho následovníky s jejich tak nazývaným pýthagorejským způsobem života (Πυθαγόρειος τρόπος τοῦ βίου) pohlíží se jako na něco význačného mezi ostatními lidmi.“
Platón, Ústava 600b2-5

Platónova úvaha v Ústavě uvádí Pýthagoru pouze jako příklad, proto se blíže o obsahu takového života nezmiňuje. K tomu se dostaneme později, až si doložíme ještě jednu podstatnou věc „pýthagorejského života“. Platón hovoří o „následovnících“, ale z vyjádření není zřejmé, zda myslí izolované jednotlivce nebo snad organizované spolky. Druhou možnost potvrzuje zpráva Díogena Laërtského:

„[Pýthagorás] první vyslovil zásadu, že jsou věci přátel společné a přátelství že je rovností. Proto jeho žáci skládali své jmění v jedno.“
DL VIII, 10, 5-8

Stoupenci pýthagorejské filosofie tedy žili společně (hovoří se o „pýthagorejských domech“); pak pochopitelně muselo být jejich soužití nějak závazně uspořádáno a organizováno. Proto bychom se měli zeptat:

Jak to v takových společenstvích chodilo?

Charakter pýthagorejských společenství

Začít můžeme zdůrazněním faktu, že pýthagorejství zahrnovalo jak životní instrukce, tak i snahu o zkoumání skutečnosti a její výklad. Tato dvojkolejnost se později (po Pýthagorově smrti) projevila také vyčleněním dvou skupin, z nichž každá se považovala za pravou dědičku Pýthagorova působení. Byli to:

• ἀκουσματικοί (ἄκουσματα = „slyšené věci“, „zaslechnuté výroky“, ústně podané pokyny)
  Tito se věnovali především plnění pokynů pro vedení života.
• μαθηματικοί (μάθημα = „nauka“, předmět studia)
  Tato skupina se více soustředila na studium, poznávání, mj. na studium matematiky.

Toto rozdvojení vybízí ke dvěma otázkám — jakými pravidly se řídil život pýthagorejců a jak vypadalo jejich studium. Začneme druhou, u níž bude odpověď kratší.

Studium

Jak se u Pýthagory studovalo?

„Po pět let zachovávali mlčení a poslouchali jen jeho přednášky, aniž viděli Pýthagoru samého, až do té doby, kdy byli uznáni způsobilými; od té doby patřili k jeho domu a mohli ho vidět.
...
Ne méně než šest set osob se scházelo k jeho nočním přednáškám, a byli-li někteří uznáni za hodny ho spatřit, psali o tom svým přátelům, jako by je potkalo veliké štěstí.“
DL VIII, 10, 8-10 + 15

„Studium“ u Pýthagory tedy bylo na dnešní poměry hodně zvláštní. O obsahu přednášek toho příliš nevíme, protože byl záměrně utajován (viz níže).

Život

Jak se u Pýthagory žilo?

Možná snadno, pokud označíme za snadný takový život, který je detailně určen pravidly danými autoritou (tedy samotným Pýthagorou — podle Z. Kratochvíla se právě k nim vztahoval známý pýthagorejský argument — „on sám to řekl“):

„Filosofie těchto akúsmatiků (posluchačů) však spočívá v nedokazatelných Zaslechnutých výrocích a bez důvodu, totiž že něco musí být konáno tak a tak. Toto vše, co by při rozumu zhynulo, se pokoušejí střežit jako božská dogmata. Sami si však o těchto výrocích neosobují právo mluvit, ale předpokládají o nich, že nejlepší uvažování mají ti, kdo těchto výroků slyšeli nejvíc.“
Iamblichos, De vita Pythagorica 18,82 (DK 58 C4)
(Překlad převzat z Fysis.cz, verze 23. 1. 2009.)

Mezi takové neodůvodněné „zaslechnuté výroky“ patřila např. následující pravidla (σύμβολα = ἄκουσματα), jimiž se pýthagorejci měli řídit (viz DL VIII, 17-18; přitom kurzívou je uvedena samotná pýthagorejská formulace pravidla, vedle nezbytné vysvětlení skrývaného pravého významu):

Kromě těchto „morálních“ či „společenských“ pravidel je o Pýthagorovi známo, že určoval svým následovníkům také jídelníček. S pýthagorejci je tradičně spojován zákaz konzumace masa, který je nejradikálněji formulován v Porfyriově líčení Pýthagorova jednání:

„Zachovával prý čistotu, a proto se vyhýbal jakémukoliv zabíjení i lidem, kteří zabíjejí. Nejen, že se zdržoval [pojídání masa] živých bytostí, ale nikdy se ani nepřiblížil žádnému kuchaři a lovci.“
Porfyrios, Vita Pythagorae 6-7 (DK 14 A9/1)
(Překlad převzat z Fysis.cz, ke dni 10. 7. 2014.)

Ovšem striktní zákaz konzumace masa zpochybňují další zprávy (viz DL VIII, 20; DK 14 A9/3, proto s jistotou lze říci pouze to, že pravidla pýthagorejského života se dotýkala i stravování.

S přihlédnutím k výše uvedenému výčtu akúsmat lze konstatovat, že pýthagorejcům bylo ponecháno pouze málo příležitostí pro vlastní morální a vůbec každodenní rozhodování.

Utajování

Noční přednášky, metaforická či symbolická formulace životních pravidel — už to naznačuje, že pýthagorejské společenství bylo uzavřené a svůj život před okolím skrývalo. Výslovně to potvrzují i některé zprávy:

„Nikdo však nemůže spolehlivě říct, co jim [Pýthagorás] říkal, neboť o všem zachovávali mlčení.“
Porfyrios, Vita Pythagorae 19 (DK 14 A8a)
(Překlad převzat z Fysis.cz, ke dni 10. 7. 2014.)

Také Díogenés říká, že „až do Filoláa nebylo možno poznat pýthagorské učení...“ (DL VIII, 15) a toto záměrné utajování obsahu studia nám velmi znesnadňuje až znemožňuje učinit si jasnou představou o autentickém Pýthagorově myšlení. Nelze jednoznačně odlišit myšlenky jednotlivých nejstarších pýthagorejců, což se už u Aristotela projevuje tím, že hovoří o „pýthagorejcích“ a nikoli o jednotlivých myslitelích (občas dokonce o „takzvaných pýthagorejcích“, což dokládá ještě menší jistotu — viz Met. 985b23, 989b29; přitom v pojednání o eleatech vždy spojuje myšlenku s konkrétním myslitelem, viz Met. I, 5-6).

Politické ambice? Protipýthagorejské akce!

Pýthagorejci tedy představovali poměrně uzavřené společenství, podle některých moderních badatelů až kultovní spolek či náboženský řád (J. Mansfeld). Zároveň je doloženo, že pýthagorejské spolky aktivně zasahovaly do politických záležitostí jihoitalských obcí (např. ještě ve 4. st. př. n. l. vládl v Tarentu pýthagorejec Archýtás, Platónův přítel).

Zřejmě tyto skutečnosti vedly k opakovaným násilným akcím proti pýthagorejským domům (kolem r. 510 př. n. l. v Krotónu — viz DK 14 A16, kolem 450 př. n. l. v dalších jihoitalských městech), při nichž mnoho pýthagorejců zahynulo a jejichž následkem tato nejstarší etapa pýthagorejského hnutí na konci 4. st. př. n. l. pomalu odezněla.