• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Cíle tématu

Zvláštnosti pýthagorejství

Výklad o pýthagorejském myšlení je v rámci předsókratovské filosofie nutně velmi specifický. To si vynucují jednak problémy s prameny, ale i skutečnost, že pýthagorejství se nevyčerpávalo pouze v určitém typu filosofického výkladu skutečnosti, nýbrž také — a možná především — přinášelo propracovanou organizaci života založenou na jedné pro Řeky netradiční představě o duši.

Tato skutečnost se projevuje už nejasností v tom, jak pýthagorejství jako celek označit. Označení „pýthagorejská filosofie“ v analogii k „mílétské filosofii“ by totiž znamenalo už zúžení celého výkladu a pominutí důležitých „praktických“ momentů pýthagorejství. Proto budeme užívat obecnější vyjádření „pýthagorejské myšlení“, pod něž lze zahrnout i myšlenky, jež se týkají pýthagorejské organizace praktického života, a které přitom striktně vzato nepatří do filosofického výkladu skutečnosti.

Časové a geografické zařazení

Pýthagorejské myšlení navíc prošlo vývojem, na němž se podílel větší počet myslitelů s více či méně odlišným způsobem výkladu (časově se jedná — v rámci rozsahu tohoto kurzu — o celé 5. a 4. st. př. n. l., viz DL VIII, 45-46). Příkladem vývoje může být rozdílné pojetí kosmu v době Pýthagorově a v podání Filoláa (viz materiály ke kurzu Kosmologie a kosmogonie u předsókratiků).

Stejně tak se značně liší i geografické vymezení Pýthagorova a Filoláova působení — v prvém případě řecká města v jižní Itálii (Krotón, Metapontion, Tarent), ve druhém Théby v Boiótii, přibližně v centrální části dnešního Řecka. Geografické vzdálenosti ovšem samotné pýthagorejské hnutí tolik neovlivňovaly.

My budeme od všech rozdílů a vývojových fází abstrahovat a představíme si pýthagorejství obecně jako specifický typ výkladu skutečnosti, jenž se vyznačuje jistými obecnými vlastnostmi.

Obecná charakteristika

• Pýthagoru a pýthagorejce při pozorování skutečnosti zaujala kvantitativní charakteristika — všimli si, že nejrůznější jevy lze popsat pomocí číselných poměrů.
• Nabyli přesvědčení, že tato obecná charakteristika představuje společný základ všech věcí, tedy počátek a podstatu skutečnosti.
• S čísly lze provádět operace na základě jim vlastních, „aritmetických“ zákonitostí a podle pýthagorejců tyto operace odrážejí také vlastnosti věcí, jež jsou čísly popsány.
• Shrnuto a zobecněno — podle pýthagorejců se skutečnost řídí matematickými zákonitostmi.

Postup výkladu

S ohledem na uvedené zvláštnosti pýthagorejství budeme postupovat následovně:

• Nejprve si stručně představíme zmíněnou „praktickou“ rovinu pýthagorejství, tedy podíváme se, jak se u pýthagorejců žilo (oddíl B. a.).
• Pak poukážeme na zásadní obtíže studia pýthagorejské filosofie, které s těmito praktickými okolnostmi souvisejí (C.).
• S vědomím nesnází se pustíme do samotného pýthagorejského filosofického výkladu skutečnosti, jehož podstata spočívá v užití čísla jako výkladového prostředku (D.).
• Aspoň stručně zmíníme výklad o kosmu, v němž se odhaluje jeden charakteristický rys pýthagorejského vysvětlení skutečnosti pomocí čísel.
• Až na konec necháme myšlenku, která s tímto filosofickým výkladem není přímo spjata, avšak která měla pro následující dějiny filosofie stejný či ještě větší význam — myšlenku nesmrtelnosti duše a jejího opakovaného vtělování.

Pro nás bude pochopitelně nejdůležitější filosofický výklad (třetí odrážka), který budeme moci srovnat s mílétským a posléze s Hérakleitovým výkladem. Proto také je bodu D. věnován největší prostor.