• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Na závěr si uvedeme ukázku ze spisu Dvojí řeči, jehož autora neznáme. Avšak tento spis ilustruje způsob myšlení sofistů, zvláště argumentace pro i proti, a tedy ukazuje, s jakými problémy bylo tehdy nutno se vyrovnat.

Text je ponechán bez komentáře, sami se pokuste rozhodnout problém, jenž je v úvodu nastíněn!

„Dvojí řeč mluví v Řecku filosofové o dobru a zlu, neboť jedni říkají, že je něco jiného dobro a něco jiného zlo, druzí však, že je to totéž a že je to jedněm dobrem a druhým zlem, ano i témuž člověku jednou dobrem, po druhé zlem. A já se k nim také přidávám a mohu to vidět z lidského života, kdo pečuje o jídlo, pití a pohlavní lásku, neboť pro nemocného je to zlem, pro zdravého však a pro toho, kdo toho potřebuje, dobrem. A dále nemírnost v tom je pro nemírné zlem, pro ty však, kdo s tím obchodují a si vydělávají, dobrem. Dále nemoc je pro nemocného zlem, ale pro lékaře dobrem. Dále smrt je pro zemřelého zlem, ale pro obchodníky s pohřebními potřebami a pro hrobníky dobrem. Také orba, která přinese dobrou úrodu, je pro rolníky dobrem, pro obchodníka však zlem. Dále ztroskotání a rozbití nákladních lodí je pro majitele lodi zlem, pro stavitele lodí však dobrem.
...
Také ve válce — a nejprve uvedu poslední události — vítězství Lakedaimoňanů, jímž přemohli Athéňany a jejich spojence, je pro Lakedaimoňany dobrem, pro Athéňany však a jejich spojence zlem. A vítězství, kterým přemohli Řekové Peršana, bylo pro Řeky dobrem, pro barbary však zlem.
...
Druhá pak řeč se mluví, že je něco jiného dobro a něco jiného zlo a že se liší jak jméno, tak i věc. A také já rozlišuji tímto způsobem: myslím totiž, že by nebylo jasné, jaká věc je dobrem a jaká zlem, kdyby bylo obé totéž a ne různé; a to by bylo podivné. A myslím, že by nemohl odpovědět, kdo by to tvrdil, kdyby se někdo otázal:
‚Pověz mi tedy, učinili ti již rodiče něco dobrého?‘ Řekl by: ‚Mnoho a velmi dobrého.‘ ‚Ty jsi jim tedy povinen velikým a mnohým zlem, je-li dobro totéž co zlo. Jak pak, učinil jsi již něco dobrého příbuzným?‘ ‚Mnoho a velmi dobrého.‘ ‚Činil jsi tedy příbuzným zlo.‘“
DK 90 fr. 1