• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Podrobněji se seznámíme se čtyřmi muži a k tomu ještě s jedním anonymním spisem, jenž obsahuje ukázku charakteristické sofistické argumentace „pro i proti“. Na tomto místě k nim přidáme několik dalších jmen, u nichž nám stačí stručnější a dílčí informace.

Hippiás z Élidy

Tento samolibý a se sebou spokojený všeuměl a polyhistor (co všechno znal a uměl? Přečtěte si pasáž 368b-d z dialogu Hippiás Menší!) byl pro Platóna vděčným objektem, a proto dostal hlavní roli (vedle Sókrata, pochopitelně) hned ve dvou dialozích — Hippiovi Větším a Hippiovi Menším.

Na rozdíl od ostatních sofistů se věnoval i „exaktním“ oborům (viz pasáž Prot. 318d-319a v oddíle B.) a podle DK 86 B21 z Proklova komentáře k Eukleidovým Základům přispěl i k řešení geometrických problémů.

Pro nás bude po myslitelské stránce nejzajímavější Hippiovo vyjádření připsané mu Platónem v Prótagorovi (337c-d), že zákon je tyranem, který znásilňuje lidskou přirozenost, v níž jsou si všichni lidé příbuzní. Jeho stanovisko tedy zdá se vyzdvihuje φύσις nad νόμος.

Další sofisté u Platóna

Ještě stručněji pak jen pro zajímavost uvedeme jména několika dalších sofistů, s nimiž se setkáme v Platónových dialozích. Najdeme tam např. Euéna z Paru (Ap. 20A-c), Thrasymacha (dramaticky velmi vděčná postava v I. knize Ústavy) či několikrát zmíněného Póla (Gorgiás). Extrémním příkladem sofistů či spíše už představitelů eristického „umění“ jsou bratři Euthydémos a Dionýsodóros v dialogu pojmenovaném podle prvního z nich.