• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Při našem setkání se sofisty jsme byli svědky zásadní proměny témat a také zcela odlišného typu intelektuální činnosti. Zatímco Hérakleitos pobýval povýšeně v pustině a Parmenidés stejně povýšeně tvrdil o podstatě skutečnosti něco, čemu nikdo jiný nevěřil, sofisté se pohybují mezi lidmi a sdělují jim poučení o tom, s čím se každý neustále setkává. Sofisté se tedy zabývají lidskými problémy a jejich cílem je učit lidi.

To má jeden nepříznivý důsledek — sofisté se tolik nesnažili vložit své myšlenky do spisů, proto jsme při studiu jejich myšlení odkázáni na jiné autory, kteří jsou však převážně k sofistům velmi kritičtí (Aristofanés, Platón, Aristotelés).

Přestože se nesnažili podat výklad o celku skutečnosti, náleží sofistům místo v dějinách filosofie. Proměna zájmu totiž umožnila otevřít filosofickému zkoumání nové problémy a nová témata — problematiku jazyka, původu a legitimity zákonů, původu náboženských představ, výchovy k občanské zdatnosti atd., jimž se filosofie věnovala i nadále a některým se věnuje dodnes. Jako příklad můžeme uvést Aristotelův spisek O sofistických důkazech, v němž odhaluje argumentační chyby, jichž sofisté využívali při „činění slabšího argumentu silnějším“. Z tohoto spisku čerpají i současné úvahy o argumentaci.

Sofistům však dějiny filosofie vděčí ještě v jednom ohledu — v polemice s nimi rozvíjel své myšlenky Sókratés a také Platón. P. Adamson poukazuje na fakt, že zatímco Platón věnoval pouze jediný dialog nějakému předsókratikovi (Parmenidés), hned v pěti dialozích je hlavním Sókratovým protivníkem nějaký sofista (Prótagorás, Gorgiás, Hippiás Větší, Hippiás Menší a Euthydémos).

A jak je to se sofisty a proklamovaným řeckým přesvědčením o stálosti veškeré skutečnosti? Sofisté představují v tomto ohledu výjimku. Prótagorova věta o „člověku — míře“ a snaha obhájit každé individuální stanovisko vůči opačným názorům je vedla k pravému opaku: Není nic stálého a objektivně platného, je jen to, co každý vnímáme a co dokážeme obhájit svou řečí.

Kontrolní otázky