• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Tento bod zařazujeme do výkladu především jakožto avizovaný přípravný krok pro nadcházející výklad o Sókratovi.

Nejlépe nám podstatu věci ilustruje delší citát z dialogu Prótagorás, v němž Sókratés líčí svou rozpravu s tímto slavným sofistou o tom, jestli je zdatnost učitelná (tedy vlastně jestli sofisté vůbec mohou splnit svůj závazek):

„Prótagoro, já jsem jakýsi zapomnětlivý člověk, a když ke mně někdo dlouze mluví, zapomínám, o čem je řeč. Kdybych byl nahluchlý, jistě bys pokládal za potřebné, jestliže bys chtěl se mnou rozmlouvat, mluvit hlasitěji než s jinými lidmi; proto tedy podobně i nyní, když ses setkal se zapomnětlivým, stahuj mi své odpovědi a dělej je kratší, mám-li tě sledovat.
V jakém smyslu mě to vybízíš, abych ti krátce odpovídal? Mám ti snad dávat kratší odpovědi nežli je třeba?
Nikoli, děl jsem já.
Tedy tak dlouhé, jak je třeba?
Ano, děl jsem já.
Zdalipak ti tedy mám dávat takové odpovědi, jaké se zdají potřebnými mně či jaké tobě?
Slyšel jsem, děl jsem já, že ty i sám umíš i jiného dovedeš naučit mluvit o týchž věcech podle libosti tak dlouze, že řeč nikdy nedojde, nebo zase tak krátce, že by nikdo nepromluvil stručněji než ty. Jestliže tedy hodláš se mnou rozmlouvat, užívej ke mně toho druhého způsobu, stručnosti.
Sókrate, pravil, já jsem již s mnoha lidmi podstoupil řečnický zápas, a kdybych dělal toto, k čemu mě ty vybízíš, to jest kdybych mluvil tak, jak by mi poroučel mluvit protivník, nad nikým bych nevynikal ani by nebylo známo Prótagorovo jméno mezi Hellény.“
Platón, Prótagorás 334c-335a

Z textu pro nás vyplývají přinejmenším dvě věci.

• Především Prótagorás bere diskusi se Sókratem stejně jako s kýmkoli jiným jako zápas, řečnický souboj. Platón jej v celém dialogu líčí jako muže, který si neustále dělá „reklamu“, a který se tedy snaží zaujmout a přesvědčit o svých odborných kvalitách.
• Tomu pochopitelně podřizuje i formu mluvy, přičemž vidíme, že má jakýsi sklon k delším promluvám typu přednášky před jinou v Řecku běžnou formou — formou otázek a (stručných) odpovědí. Podobný příklon k volnějšímu řečnění připisuje Platón i Gorgiovu žáku Pólovi (Grg. 448c-d), proto můžeme tento poznatek zobecnit — nástrojem sofistů a pochopitelně i jejich žáků měla být především delší souvislá řeč. Z toho důvodu zaujímala ústřední postavení v jejich výuce rétorika.¹

Z hlediska organizace výuky lze rozlišit předávání poznatků uzavřenému kroužku posluchačů — příkladem je právě situace v Prótagorovi, odehrávající se v domě bohatého Athéňana Kalliy — a veřejné projevy pro nejširší publikum — takový projev se snad konal před začátkem dialogu Hippiás Menší a v každém případě se tak dálo při Hippiových vystoupeních na olympijských hrách (viz HMi. 363c-d). (Na olympijských — jako i na dalších všeřeckých hrách se totiž soutěžilo i v „uměleckých“ disciplínách včetně rétorických přednesů.)

¹ Ale přesto sofisté tvrdili — i Prótagorás, jak dosvědčuje náš citát —, že dokáží použít i tu druhou, interaktivnější metodu. Snad to byla otázka prestiže a opět reklamy.