• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Máme před sebou jednoduché a snadno ověřitelné východisko Sókratových etických úvah. Chceme dobro, chceme být šťastni — to Sókratés považuje za naprosto samozřejmé, dokonce se mu zdá zbytečné ptát se partnera, zda s ním v tom souhlasí. Také se nenašel nikdo, kdo by s ním nesouhlasil:

„Sókratés. ‚Dobré věci totiž chceme, jak ty tvrdíš, ale ty, které nejsou ani dobré ani zlé, nechceme, ani ty, které jsou zlé. Což, zdá se ti, že mám pravdu, Póle, či ne?‘
Pólos. ‚Máš pravdu.‘“
Platón, Gorgiás 468c

„Sókratés. ‚Nuže existuje někdo, kdo chce být ubohý a nešťastný?‘
Menón. ‚Myslím, že ne, Sókrate.‘
Sókratés. ‚Tedy nikdo si nepřeje zlé věci, Menóne, když jinak nechce být ubohý a nešťastný.‘“
Platón, Menón 78a

„‚My všichni lidé se chceme mít dobře? Anebo je tato otázka jedna z těch směšných, kterých jsem se právě bál? Neboť je jistě nerozumné se na něco takového i ptát, vždyť kdo z lidí se nechce mít dobře?‘
‚Určitě nikdo,‘ odpověděl Kleinias.“
Platón, Euthydémos 278e

„‚Šťastni jsou šťastnými proto, že získali dobro,‘ řekla, ‚a už je zbytečná další otázka, proč chce být člověk šťastný, zdá se, že odpověď je už konečná.‘“
Platón, Symposion 205a

„... není to, jak se podobá, v přirozenosti člověka, aby chtěl podstupovat ty věci, které jsou podle jeho mínění zlé, místo dobrých...“
Platón, Prótagorás 359a

I když dokladů máme nemálo, přísně vzato ve většině nepocházejí z raných, „sókratovských“ Platónových dialogů, jež by nejspíše mohly zobrazovat historického Sókrata. Přesto snad můžeme tvrzení „všichni toužíme po dobru“ přiznat samotnému Sókratovi, protože bez něj by nemohl dospět k paradoxům „ctnost je vědění“ a „nikdo nečiní zlo úmyslně“. Přitom ten první mu výslovně připisuje Aristotelés (Etika Níkomachova VI 13, 1144b17 nn.), čímž potvrzuje Platónovy zprávy, jež by jinak mohly být považovány za nejisté.

Jednoduché, přesvědčivé, ověřitelné. Filosof by měl přesto vždy pochybovat — souhlasíte s tvrzením, že všichni toužíme po dobru, nebo máte nějaké výhrady?

Jestliže připustíme, že počátkem našeho jednání je touha po dobru, dalším krokem úvahy musí být odpověď na otázku — v čem to dobro najdeme?