• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Důkaz tohoto tvrzení se nachází v dialogu Gorgiás a je poměrně jednoduchý. Sókratés jej formuluje v rozhovoru s Pólem o hodnotě rétoriky.

• Pólos tvrdí, že řečníci mají velkou moc, protože dokáží způsobit, že je zabit ten, koho zabít chtějí, či spíše koho je jim libo. A moc považuje Pólos za dobro.
• Sókratés však rozliší pojmy „dělám, co chci“ a „dělám, co je mi libo“, neboť když někdo dělá, co je mu libo, avšak přitom nemá rozum (tj. není moudrý), nemůže to být pro něj dobré.
• Ale nikdo nechce zlo, tedy takový člověk sice dělá, co je mu libo, ale ne to, co skutečně chce.
• Žádná činnost není samoúčelná, ale je vždy něčím motivována a její původce chce právě ten její účel, ne činnost samotnou.
• Člověk tedy chce dobré věci a kvůli nim dělá věci, které samy nejsou ani dobré, ani zlé.
• K těmto neutrálním věcem patří i to, co Pólos považuje za „velkou moc“ — zabíjet, posílat do vyhnanství, zabavovat majetek podle libosti.
• Ve skutečnosti je člověk chce dělat jen tehdy, když jsou prospěšné — tedy pro něj dobré, kdykoli však jsou škodlivé, nechce je činit.
• Pak Sókratés Pólovi připomněl to, že společně uznali, že nejhorší, a tedy nejškodlivější je pro člověka páchat bezpráví (na základě toho, že Pólos uznal, že je to nejošklivější — viz oddíl D. b.). Proto nikdo

„... dobrovolně nečiní bezpráví, nýbrž ti, kteří činí bezpráví, dělají to všichni bez své vůle.“
Platón, Gorgiás 509e

Je obhajitelné tvrzení, že nikdo nedělá nic, o čem je přesvědčen, že by mu to přineslo zlo? Co vy sami, jednáte vždy v souladu se svým přesvědčením o tom, co je dobré?

Sókratovy etické postoje jsme představili, zbývá je zhodnotit.