• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Víme velmi přesně, že Sókratés žil v letech 470/69 — 399 př. n. l. Víme také, že osobně se s ním setkali kromě mnoha jiných skladatel komedií Aristofanés (asi 450 — 385 př. n. l.), voják a spisovatel Xenofón (430 — 354 př. n. l.) a jeden z nejvýznamnějších myslitelů v dějinách filosofie Platón (asi 428 — 347 př. n. l.). Tito tři mužové vylíčili Sókrata ve svých dílech a sama skutečnost, že se věnovali navzájem zcela jiným oborům a nutně ve svých pisatelských aktivitách sledovali rozdílné zájmy, vysvětluje různost jejich obrazů.

Všechny tři obrazy si představíme — a přidáme k nim ještě obraz čtvrtý, spíše ovšem dílčí zprávy Platónova žáka Aristotela (384 — 322 př. n. l.). Ten už se jak vidno podle letopočtů se Sókratem osobně nesetkal, to ovšem v našem případě můžeme brát jako výhodu — jeho svědectví nebude zatíženo osobním vztahem k tomu podivuhodnému muži.

Aristofanés, skladatel komedií

Svědectví o Sókratovi obsahuje především už zmíněná komedie Oblaky, v níž je postava sofisty a přírodního filosofa Sókrata (ano) jednou z hlavních rolí. Jak Aristofanovo líčení charakterizovat a zhodnotit?

Přednosti

• Jde o svědectví autora, který nebyl Sókratovým žákem čí stoupencem, a proto se jej nesnažil idealizovat.
• Jedná se o svědectví z doby, kdy se Platón ani Xenofón se Sókratem ještě nestýkali (první verze hry vznikla v r. 423 př. n. l.).

Nevýhody

• Aristofanés se pravděpodobně se Sókratem blíže neznal, tedy nemusel být spolehlivě informován o Sókratových myslitelských zájmech a metodách.
• Aristofanovou snahou bylo pobavit diváky a přitom kritizovat tehdy módní sofistické způsoby — a k tomu se mu zřejmě hodila Athéňanům poměrně známá postava Sókrata. Proto není jisté, nakolik jeho líčení odpovídá skutečnosti a nakolik si Sókrata a jeho myšlení přizpůsobil svým účelům.

Xenofón, voják a spisovatel

Xenofón věnoval Sókratovi několik děl, jmenujme především Vzpomínky na Sókrata, Obhajoba Sókrata, Hostina. Jaké jsou přednosti a nevýhody těchto svědectví?

Přednosti

• Xenofón se určitou dobu se Sókratem osobně stýkal a evidentně měl možnost sledovat jeho hovory.
• Snad měl schopnost postihnout skutečnost realističtěji než Platón.

Nevýhody

• Xenofón neměl příliš smyslu pro jemné filosofické detaily, proto možná Sókratovo myšlení nemálo zjednodušil.
• Psal s velkým časovým odstupem a zřetelnou apologetickou snahou — možná skutečnost nevědomky i záměrně zkresloval.

Platón, filosof (a básník)

Postava Sókrata vystupuje téměř ve všech Platónových spisech, v mnoha z nich jí navíc náleží hlavní role. Ovšem je velkou badatelskou otázkou, „sókratovskou otázkou“, nakolik je Platónův Sókratés věrný historické předloze. Pokud vůbec, mělo by to být v největší míře v následujících dialozích:

Obrana Sókrata, Lachés, Lysis, Charmidés, Euthyfrón, Kritón, Prótagorás, Ión, Menexenos, Alkibiadés I.

A klady a zápory líčení Sókrata v těchto dílech?

Přednosti

• Platón se delší dobu se Sókratem osobně stýkal.
• Vzhledem ke svým intelektuálním schopnostem mohl pochopit Sókratovy myšlenky i jejich dosah.

Nevýhody

• Platón nebyl svým založením historik a dokumentarista, nýbrž filosof a básník, a proto jeho cílem nebylo historicky věrné zobrazení — z toho důvodu ta velká „sókratovská otázka“.
• Platón navíc často nechával Sókrata tlumočit vlastní myšlenky, takže je velmi obtížné — ne-li nemožné — přesně a úplně odlišit myšlenky Sókratovy od Platónových. S pravděpobností lze tvrdit, že nauku o odloučených idejích a o převtělování duše Sókratés nezastával, a tedy v dialozích jako Faidón, Ústava, Faidros se už určitě setkáváme s Platónovou filosofií.

Aristotelés, nezaujatý historik filosofie

Už bylo řečeno, že Aristotelés neměl k Sókratovi žádný osobní vztah. Ovšem ani jej neznal, a proto se omezuje pouze na stručné věcné zprávy o Sókratově myšlení. Tyto stručné zmínky najdeme především v Metafyzice a v Etice Níkomachově.

Přednosti

• Jeho svědectví není ovlivněno osobním vztahem k Sókratovi a je věcné.
• Podává jasné informace o Sókratových myšlenkách a tvrzeních.

Nevýhody

• Aristotelés se se Sókratem už osobně nesetkal, měl tedy pouze zprostředkované údaje.
• Jeho zprávy jsou poměrně stručné a vůbec se netýkají Sókratovy osoby.

Jak s těmito různými typy svědectví naložíme v našem výkladu? Budeme se opírat především a nejvíce o Platóna. Proč?

Kdyby byl historicky věrným obrazem Sókrata ten Aristofanův, stěží bychom pochopili, jak takový Sókratés mohl tak silně zaujmout Platóna a Xenofónta. Takový Sókratés by pravděpodobně nedospěl ani k těm myšlenkám, jež mu připisuje Aristotelés. (Pokud jste Oblaky četli, snad mi věříte.)

Xenofóntův Sókratés by zase neměl místo v dějinách filosofie. Je líčen spíše jako moudrý soused či děda, který všechno zná, všemu rozumí a každému poradí s jeho všedními — ale právě že jen všedními — problémy, přičemž se navíc drží obecně uznaných názorů (viz Vzpomínky na Sókrata IV 6, 15). Takový Sókratés by ani nevyvolal obavy či nenávist Athéňanů, jež by vedly k žalobě a odsouzení. (To ale neznamená, že Xenofóntova svědectví vůbec nevyužijeme. Naopak, pokud se v nějakém údaji Platón s Xenofóntem shodnou, bude to velmi silnou indicií, že se blížíme historickému Sókratovi.)

Chceme-li vědět více, než sděluje věcný Aristotelés, nezbývá tedy, než se obrátit k Platónovi. Musíme však mít na mysli, že budeme hovořit o Platónovu Sókratovi. Ostatně je to právě tento Sókratés, který měl — skrze Platóna — tak velký vliv na další dějiny filosofie.

V pramenech jsme se tedy zorientovali, můžeme přikročit k obvyklému úvodnímu bodu našeho výkladu.