• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Sókratés se zabýval v zásadě stejnými problémy jako sofisté (pouze rétorika pro něj nebyla tak důležitá). Přistupoval k nim ovšem zcela jinak než sofističtí současníci. Zatímco ti poukazovali na rozdíly a rozdílná pojetí zákonů, bohů, ctnosti a nakonec každému z nich přiřkli správnost, Sókratés byl přesvědčen o objektivitě a jednotě mravních pojmů a hodnot.

Právě jejich odhalování se věnoval v rozmluvách s kýmkoli ochotným a zároveň je manifestoval svým jednáním a celým svým životem. Jeho filosofická činnost je tak neoddělitelně spojena s životní praxí.

Rozmluvami — jak jsou zobrazeny především v Platónových dialozích — nutil své partnery k promýšlení morálních pojmů a problémů. Přestože často nedospěli k definitivnímu řešení (vždyť Sókratés sám nic pořádného nevěděl), už samotné rozvažování o morálním jednání může být bráno jako pozitivní výsledek, neboť rozvíjí rozumové schopnosti, a dobra či štěstí dosáhneme jen s pomocí vědění a rozumu.

Sókratés sám se natolik ponořil do rozumového zkoumání morálních problémů, že se jeho výsledky pro něj staly nepodmíněným imperativem, nejlépe vyjádřeným tezí „ctnost je vědění“. My ostatní bohužel nedosahujeme hloubky Sókratova vhledu, a proto se nám tato teze zdá jednostranná.

Tím se nám opět připomíná Sókratova jedinečnost a neopakovatelnost. Právě jeho vzezření a vystupování, jeho způsob filosofování, život v souladu s vlastními tezemi — to všechno a nikoli jeho myšlenky z něj učinily možná nejzajímavější, nejznámější a snad i nejobdivovanější postavu dějin filosofie.

Dokonale okouzlil vedle jiných Platóna, který se i díky Sókratovu vlivu stal jedním z nejvýznamnějších myslitelů v dějinách a který svými dialogy poděkoval Sókratovi tak, „jak nikdy žádný smrtelník smrtelníkovi nepoděkoval“ (P. Friedländer).

Kontrolní otázky