Taktika dvouhry

Cílem je zahrát míč přes síť do soupeřova pole tak, aby jej soupeř podle pravidel nemohl vrátit.

Taktika dvouhry pro začátečníka

• Dostaňme soupeře ze středu hřiště! Střed kurtu (X) je takové místo na hřišti, do kterého by měl směřovat hráčův pohyb po každém odehraném úderu. To proto, že z něj má hráč do všech rohů na kurtu nejkratší cestu a zároveň z tohoto postavení lze téměř vždy dosáhnout a zahrát i přesně umístěné údery. Středové postavení je blízko středu kurtu. Cílem je přinutit soupeře opustit jeho středové postavení a naopak naší vlastní snahou je včas se do něj vrátit. Poslední věta koresponduje s druhým pravidlem.
• Udržet si svoje středové postavení! Zahrajeme-li míč na stranu soupeře, měli bychom využít jeho letové fáze k tomu, abychom se dostali do blízkosti středu hřiště.
• Vytlačit soupeře na zadní čáru nebo jej vylákat na síť! Důležité je využívat celé délky i šířky hřiště, zahrávat míče do všech 4 rohů. Přinutit soupeře běhat pravidelným střídáním dlouhých a krátkých úderů.
  • První možností jak soupeře vytlačit na zadní čáru je správně provedené dlouhé podání. Dlouhé podání směřuje nejčastěji ke středové čáře.
    Nespornou výhodou této varianty podání je fakt, že každý úder zahraný soupeřem letí po delší dráze (úhlopříčce) a podávající hráč lépe pokrývá svou polovinu dvorce. To je rozdíl oproti provedení dlouhého podání k postranní čáře, které můžeme použít jako překvapivou variantu. Ta s sebou nese určitá rizika při returnu soupeře.
    Nebezpečí zde hrozí hlavně při útočných returnech soupeře (smeč, útočný klír) hraných podél postranní čáry pro dvouhru. Úhlopříčný klír letí blízko středového postavení soupeře. Pokud je soupeř připraven a náš úder je nepřesný, má soupeř velkou šanci získat bod. Platí to i obráceně. Když soupeř hraje dlouhé podání směrem k postranní čáře, je lepší jako odpověď zahrávat útočný úder (klír nebo smeč) letící rovnoběžně s postranní čárou pro dvouhru.
    Postavení hráče při podání a jeho příjmu znázorňují další dva obrázky. Důležité je, aby hráč pokryl svou bekhendovou stranu. Proto když čekáme na příjem podání na bekhendové straně, postavíme se dále (zhruba 1,5 m) od středové čáry.
  • Krátké podání nemusí být až tak přesné jako ve čtyřhře nebo smíšené čtyřhře a dlouho se používalo ve dvouhře jako překvapivý prvek. V poslední době se používá stále více, hlavně jeho varianta z bekhendové strany. Důvodem je snaha přinutit přijímajícího hráče zahrát míč směrem nahoru a tak získat možnost jít do útoku jako první. Obráceně, nebezpečí pro podávajícího zde hrozí hlavně při prudkém returnu soupeře do zadní části dvorce.
    Říkali jsme si, že cílem je dostat soupeře pod tlak. Proto se ve dvouhře používají údery zahrávané hlavně k postranním čárám. Úhlopříčné údery letí vždy delší dobu a pokud je soupeř ve středovém postavení, není pro něj problém včas takový míč zahrát. Pouze když nás soupeř dostane pod tlak a jsme v tísni, je třeba zahrát maximálně vysoký a dlouhý spodní lob nebo horní klír ke středové čáře, abychom získali čas pro návrat do středu kurtu.
• Nehrajeme míč do dosahu soupeře! Pozor zde dáváme hlavně na zahrávání křížových míčů. Musí mít velmi dobrou letovou křivku nad dosahem soupeře.
• Využíváme každou příležitost k získání bodu! Veškerou nepřesnost soupeře je třeba trestat, ať už smečí nebo sklepnutím míče u sítě. Pokud to nebudou konečné údery, alespoň přinutí soupeře k dalším chybám nebo ho rozhodí.

Těchto pět základních zásad rozšíříme ještě o pár rad pro pokročilejší hráče.

Taktika dvouhry pro pokročilého a špičkového hráče

• Kromě vysokého podání se nebát zahrávat i nízké nebo případně dlouhé a ploché podání (prvek překvapení a přinucení soupeře k obrannému returnu).
• Nebát se používat smeč ze zadní čáry, cílem nemusí být ihned získat bod, ale příprava dalšího útoku. Často se zahrává jako řezaný úder (alternativou jsou útočné klíry nebo dropy).
• Přechod při útoku ze zadní části kurtu dopředu a pokus o zakončení na síti prudkým sklepnutým úderem.
• Měnit tempo hry, ve hře nastávají okamžiky, kdy je vhodné zvolnit nebo naopak zrychlit hru a tím soupeře vyvést z rytmu.
• Obrana by měla být vnímána pouze jako dočasné (a nedobrovolné) přerušení útoku – snaha získat zpět iniciativu už prvním úderem, kdy jsme nuceni bránit se smeči.
• Používat překvapivé údery – používat klamavé údery pouze po perfektním technickém zvládnutí, neboť jinak mohou působit kontraproduktivně (velké množství chyb).