Smíšená čtyřhra patří k nejtěžším párovým disciplínám v badmintonu. Důležitý je vzájemný respekt a pochopení mezi partnery. Shoda myšlení a jednání obou partnerů, chytrá taktika a trpělivost, ale také rychlá, tvrdá a útočná hra, to jsou předpoklady pro úspěšnou hru smíšené čtyřhry. O systému hry rozhodují hlavně technicko-kondiční předpoklady hráčky ve srovnání s úrovní partnera. Pokud se hráčka ve výše zmíněných parametrech vyrovnává svému partnerovi, hraje se vlastně systém čtyřhry, a to hlavně v obraně. To je dnes typický obrázek vrcholného provedení mixu na světových turnajích. V ostatních případech zůstane dvojice v útočném postavení, tj. za sebou, s tím, že při obraně má hráčka za cíl vykrýt vždy úhlopříčný přední roh (z pohledu smečujícího hráče). Řekněme si tedy pár hlavních zásad pro smíšenou čtyřhru (systém „za sebou“):
Hráčka v obraně nezůstává u sítě, ale snaží se zaujmout postavení, ve kterém by mohla odehrát míč pokud možno vysoko. Znázorňuje to tzv. přesazené postavení, ve kterém hráčka kryje všechny úhlopříčně hrané smeče, dropy nebo drajvy a hráč zodpovídá za míče hrané rovnoběžně s postranními čárami a za zadní část kurtu.
Podání i return se hrají často jako ve čtyřhře. Abychom soupeřku přinutili k pohybu dozadu, je často používanou variantou swip servis. Při přehazovaném podání (swip servisu) se má přijímající hráčka snažit zahrát smeč nebo drop podél postranní čáry s okamžitým pohybem zpět na síť.
Alternativou může být zahrání diagonálního klíru přijímající hráčkou, nikoli ovšem jeho útočné formy, ale obranné. Na soupeře zahráváme obvykle krátké podání. Základní postavení hráčů při podání a příjmu podání znázorňují další obrázky.