Na základě dlouhodobých zkušeností lze dospět k závěru, že za určitých okolností
probíhá tréninkový proces úspěšněji.
Zobecněné poznatky jsou shrnutím nejdůležitějších zákonitostí a nabývají povahy
tzv. zásad. Jsou-li zásady dodržovány, vytváří se předpoklad efektivního
tréninkového procesu. Užíváme pojmu „předpoklad", poněvadž trénink je složitým,
variabilním procesem, proto nelze jednoznačně a neomylně předložit donoručení
respektive návody na zaručenou úspěšnost,
Didaktické zásady (principy)
jsou definovány jako obecné požadavky, které v souladu s cíli a zákonitostmi výuky určují její charakter a ovlivňují její efektivitu. Nacházejí uplatnění
v přípravě výuky-tréninku (vytýčení cílů, didaktických pomůcek, učebnic aj.),
v činnostech trenéra (styly, metody prostředky, formy aj.)
a v jeho interakci se sportovci a podmínkami tréninkového procesu
(specifickými, nespecifickými).
Zásada uvedomelosti a aktivity,
tzn. pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti i identifikace s vytýčenými tréninkovými respektive výchovně-vzdělávacími cíli sportovec vytváří kladný vztah k prováděným činnostem, aktivně si osvojuje vědomosti a dovednosti i pochopení podstaty těchto činností. Mezi prostředky zvyšování aktivity řadíme povzbuzení, rozhovor, zpětnovazební hodnocení, intraindividuální soutěže.
Zásada názornosti
vyjadřuje požadavek vytváření představ a pojmů na základě bezprostředního vnímání předmětů a jevů objektivní skutečnosti. Její podstata spočívá ve vzájemném působení první a druhé signální soustavy a ve svém důsledku je relativně dokonalá představa o pohybové činnosti. Prostředek názorného výcviku může být ukázka přímá (provedená trenérem...)              i nepřímá
(schéma, obrázek, videozáznam...).
Zásada soustavnosti,
tzn. pravidelná, systematická činnost podle celoročního plánu (podle tréninkových cyklů). Podstatou uvedené zásady je, že nácvik každé dovednosti je vázán na minulé pohybové zkušenosti sportovce, dále postup od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu, od zvláštního k obecnému. Postup se promítá i do progresivního výběru didaktických stylů. Mezi dominantní úkoly sportovního tréninku patří stimulace a rozvoj pohybových schopností (motorické výkonnosti a zdatnosti) a rozvoj pohybových dovedností. Uplatňování zásady soustavnosti je tedy jednou z priorit.
Zásada přiměřenosti
respektuje požadavek pro obsah a rozsah tréninkových činností, obtížnost těchto činností, která odpovídá individuálním a věkovým zvláštnostem sportovců, jejich stupni psychického rozvoje i schopnostem tělesným. Ve sportovním klubu je možná určitá diferenciace, umožňující seskupení sportovců do homogenních skupin (např. podle pohlaví, specializace -slalomári, sjezdaři atd.). Kvalitativní diferenciace přihlíží k úrovni nadání, pohybových schopností a dovedností, sportovní výkonnosti, sportovní formy atd.
Z aspektu nácviku a času potřebného k osvojení si konkrétní dovednosti využíváme tzv. skalace (pro diferencované skupiny stejné dovednosti, ale různý čas k jejich zvládnutí) a furkace (různé dovednosti, ale
Zásada trvalosti
sleduje zapamatování si vědomostí a dovedností do té úrovně, která umožní kdykoliv jejich vybavení a praktické použití. Správné používání této zásady předpokládá reálné plánování sportovní činnosti, účelné využívání fixačních a diagnostických metod, stupňování požadavků, pravidelnou kontrolu výsledků sportovní činnosti atd
Zásada všestrannosti
sleduje harmonický rozvoj všech pohybových schopností sportovce. Čím mladší sportovec, tím se klade větší důraz na jeho všestrannost. Nikoliv ranná specializace, která vede často ke zdravotním potížím a následně k předčasnému ukončení závodní činnosti.