SPORTOVNÍHO ENINKU Podstatou sportovního tréninku je vyvolávání progresivních změn trénovanosti, které se mění v čase a které lze ovlivnit. Řídit tento proces znamená permanentně převádět organismus z jednoho stavu - výchozího do nového - plánovaného, který se co nejvíce přibližuje optimálnímu modelu. V současném pojetí teorie SpT vychází řízení tréninkového procesu z těchto teoretických východisek: Chápání sportovního výkonu jako výsledku specializované adaptace: Felikost a rychlost průběhu přizpůsobení závisí na velikosti adaptačního podnětu, který je charakterizován silou podnětu, dobou trvání podnětu, frekvencí podnětu a druhem podnětu. ■ Tréninkový procesu jako dynamický celostní systém: Obecně rozumíme celostním systémem souhrn prvků, jejichž interakcí se vytvářejí nové vlastnosti. Spojení mezi prvky celostního systému je podstatné a změna jednoho prvku nutně vyvolá i určitou změnu jiných prvků, jejich struktury a často i systému jako celku Jako k celostnímu systému je nezbytné přistupovat k procesu sportovního tréninku, který vykazuje veškeré základní znaky celostního systému. Systém SpT jako účelné, na základě určitých zákonitostí a principů zdůvodněné uspořádání obsahu, prostředků a metod. Mezi prvky systému řadí prostředky a metody tréninku, charakteristiku zatížení, zásady stavby tréninku a řízení tréninku. ■ Využití kybernetiky, která zobecňuje zákonitosti řízení, umožňuje vyjádřit matematickými postupy různé situace a jevy, o jejichž poznání usilujeme. Využití kybernetiky znamená zdokonalení řízení tréninkového procesu, kvantifikujícími přístupy řešit problémy řízení pomocí prostředků výpočetní techniky. Řízení sportovního tréninku lze charakterizovat jako dynamický proces, který se uskutečňuje na základě plánování, hledání souvislostí mezi růstem trénovanosti, resp. sportovní výkonnosti a hlavně realizovaným tréninkovým zatížením. V rámci systémového řízení lze rozlišit především subsystém řídící (trenér) a řízený (sportovec), mezi kterými musí docházet k toku dostatečného množství kvalitních informací. Trenér určuje, co se má trénovat a na základě zpětných informací o vlivu tréninkových podnětů na změnu trénovanosti sportovce jej hodnotí. Současně působí na udržení a výšení motivace sportovce jako posuzovatel, vychovatel apod.. Důležité z hlediska efektivity tréninku je i poskytování zpětných vazeb sportovci (viz technická příprava). Fáze řízení sportovního tréninku V řízení můžeme rozlišit 3 fáze, v jejichž průběhu má činnost trenéra svá specifika 1. Přípravné fáze řízení: • Poznání výchozí situace pro plánování SpT (výchozí situaci sportovce resp. kolektivu sportovců jako řízeného systému). • Vypracování plánu SpT (stanovení cílů, tréninkového působení a podmínek na základě kterých se cílový stav dosáhne). 2. Realizační fáze řízení: • Řídící tréninkové působení (vztah trenér —► sportovec). • Informace o aktuálních stavech sportovce (vztah sportovec —> trenér). • Korigování tréninkového působení. 3. Inovační fáze řízení: • Informační systém o operativním řízení SpT. • Vyhodnocení a interpretace operativního řízení SpT. • Nový plán SpT. Prípravná fáze řízení výchozí situace pro plánovaní SpT, vypracování plánu SpT (roční plán, který se rozpracovává na operativní plánování). reíKMH bcí mi é nriHijf P Hi E|j Poznat aktuální komplex úrovně stavů sportovce(ců): - sportovního výkonu a sportovní úspěšnosti, - trénovanost sportovce (po stránce funkční, kondiční, technické, taktické a psychické), - zdravotní stav, případně vývoj stavů sportovce za poslední roky, - postoje, aspirace, jako i problémy. 2. Realizované tréninkové působení: Poznat do hloubky realizované tréninkové zatížení, na základě kterého cíle byly dosazené: - rozsah, frekvenci, obsah a zatížení tréninkového působení, - využívání regenerace, - případně tréninkové působení za poslední roky. 3. Podmínky pro sportovní trénink: - materiální, ekonomické - sociální (škola, zaměstnání, rodina) - zdravotní stav a zdravotní péče, životospráva, výživa, - metodické 4. Systém poznatku: - vědecké, - empirické, - modelové charakteristiky sportovního tréninku Ve vlastní realizační fázi se vyčleňuje: A. vlastní řídící působení; trenér vybírá tréninkové metody, prostředky, postupy, formy apod., dávkuje tréninkové zatížení, stanovuje podmínky, ve kterých tréninkový proces probíhá. B. získání informací o změnách aktuálního stavu trénovanosti (diagnostikování) - trenér může efektivně řídit tréninkový proces, pokud má k dispozici dostatečné množství objektivních informací o změnách trénovanosti, ke kterým dochází v důsledku tréninku. C. korigování tréninkového působení trenér průběžně řeší otázku, zda tréninkové zatížení, jeho velikost a skladba vede k požadovaným změnám sportovní výkonnosti, případně vede ke splnění dalších stanovených cílů. Získávané informace trenér vyhodnotí, koriguje tréninkové zatížení a zatěžování a rozhoduje o případných změnách. Konkrétní možnosti řízení tréninkového procesu spočívají: v manipulaci s druhem zatížení, v manipulaci s velikostí zatížení, ve frekvenci zatěžování. Trenér na základě plánovaných cílů instrumentálními nástroji a činnostmi (podněty) působí na sportovce , interiorizace plánovaného působení v řídící a řízené soustavě dává předpoklad jednotné cílevědomé trénerske a tréninkové činnosti, trenér stanovuje poměr řídících vlivů tréninkového obsahu, druhu a velikosti zatížení, tréninkové působení trenér nasycuje emocionálním náboj em-konání sportovce, trenér respektuje objektivní zákonitosti působení a subjektivní aspekty sportovce. Informace o aktuálních změnách stavů sportovce vlivem tréninkového působení 1. Vnější zpětná informační vazba: sportovec —► trenér - kontrolní zpětná informace, - regulační zpětná informace. Informace o aktuálních stavech sportovce jsou trojího druhu: a) o operativních stavech sportovce. b) o běžných stavech sportovce. c) o relativně stálých stavech sportovce. 2. Vni ;ém, který poskytuje systém analyzátoru, - vnitřní informační systém poskytuje informace o svém stavu sám sobě, - v tréninku se zdokonaluje, záměrnou výchovou sportovce (způsobem doplňkové objektivní informace). - účelné je konfrontovat vnitřní informace s trénerskymi. Korigování tréninkového působení probíhá dvěma způsoby: 1. Trenér na základě zDetnvch informací o aktuálních stavech: zpracovává informace, odhaluje příčinné souvislosti mezi tréninkovými podněty a aktuálními stavy, stanovuje rozhodnutí o korigovaném řídícím působení, přijímá opatření na realizaci řídících vlivů. ~e tréninkového působení je podmíněná: informacemi o aktuálních stavech sportovce, vědomostmi o realizovaném tréninkovém působení a jiných vlivů okolí, zpracováním informací o změnách stavů sportovce v závislosti na tréninkovém působení, odhalování příčinných odchylek od plánovaného stavu, rozhodnutím, hledáním logických operací (alternativ) řídícího působení, které vede k dosažení cíle, přijetím konkrétních opatření účinně korigující tréninkové působení. 2. Sportovec na základě vnitřní zpětné informace: zjišťuje odchylky ve svém pohybovém chování, jako i jiných aktuálních stavech, pokud si sportovec uvědomuje správnost činností, přijímá reálné korekce ve svém jednání, 1 tyto korekce probíhají většinou okamžitě v průběhu pohybové činnosti, ve vrcholovém sportu se posiluje funkce sportovce na řízení SpT. Inovace řízení SDortovního tréninku Inovací se rozumí změna v systému SpT (teoretického významu) od vzniku ideje této změny až po její realizaci. Inovačním procesem se sleduje stále racionálnější, F V • V • \/ F í* 1 J + V • V F ^ F F C*\ m účinnejší a efektivnější řízeni SpT. Schéma systému řízení tréninkového procesu kontrolní informace regulační zpětná informace Clí U i Jsi vlí treuer podnět I £4 sportovec -N kontrola splnění cíle I vnitřní zpětná vazba i u vnitřní zpětná vazba Trenér je vedoucím prvkem řízení tréninkového procesu. I přes obtížnost orientace trenéra v širokém spektru specifických informací, jsou nutností znalosti psychických a senzomotorických dějů, praktické vědomosti a zkušenosti tvořící předpoklady pro stanovení tréninkového programu, pro utváření účinného obsahu, metod, forem, zásad tréninku. Obecně lze stanovit cíl trenérova snažení (tedy i výchovy), kterým je maximální rozvoj hráčského a lidského potenciálu. Obecně můžeme také říci SpT je maximální rozvoj hráčského i lidského potenciálu Sportovec je hlavním objektem trenérova působení a současně subjektem sportovního tréninku. Jejich vzájemný vztah představuje dynamickou soustavu činnostní ch podnětů zaměřených k cílevědomému vytváření výkonnostních předpokladů sportovce nebo týmu. Program tvoří plánování: - cílů výchovných i vzdělávacích, - instrumentálních prvků - materiálních - obsah, prostředky, podmínky, - operativních - zásady, metody, formy, periodizace Podmínky tvoří množinu materiálních, ekonomických, sociálních, právních, pracovních, vědecko-metodických, lékařských náležitostí, pomocí kterých dohází k realizaci plánovaných cílů. Tréninková dokumentace je důležitým předpokladem funkčnosti systému tréninku, vytvoření tréninkové dokumentace, tzn. podkladů pro objektivizaci a řízení tréninkového procesu. Tréninková dokumentace představuje evidenci tréninku - zachycuje obsah, objem, intenzitu, charakter i frekvenci zatížení atd., kontrolu stavu trénovaností - která poskytne informace o dílčích změnách stavu trénovaností respektive růst sportovního výkonu, vyhodnocení tréninku - ukazující souvislosti mezi zatěžováním a stavem trénovaností po absolvované etapě roční přípravy (soutěžního ročníku), mezi zatěžováním, stavem trénovaností a sportovním výkonem po skončeném závodním období nebo po ukončení určitého cyklu, plánování tréninku, ke kterému je třeba zjistit zatěžování, úroveň ukazatelů stavu trénovaností, SV i sportovní výkonnost v absolvovaném cyklu, aby trenér mohl vyhodnotit trénink a naplánovat jej pro nový cyklus, tzn. řídit tréninkový proces. Evidence tréninkového a soutěžního zatížení Dlouhodobá evidence tréninkového procesu zaznamenává formou kvantifikace jednotlivých ukazatelů tréninkové zatížení. Evidencí v širším pojetí označujeme zaznamenání všech nezbytných informací o tréninkovém procesu. Průběžná i rezultativní evidence hlavních činitelů tréninkového procesuje podmínkou účinného plánování a úspěšné tréninkové činnosti. Evidenci tréninkového zatížení provádí trenér nebo sportovec v tréninkovém deníku, kde se průběžně zaznamenávají vybraní ukazatelé, mající rozhodující vliv na rozvoj trénovanosti a růst výkonnosti sportovce. Jde především o záznam charakteristik zatížení, záznam použitých cvičení a metod a záznam ukazatelů reakce organizmu na prováděná cvičení, tedy vyjádření velikosti vnitřního zatížení a tím i stanovení síly adaptačního podnětu. Sumace tréninkových ukazatelů se provádípo ukončení mikrocyklu, mezocyklu či makrocyklu. Souhrnné výsledky jsou spolu s výsledky kontroly trénovanosti a výsledky v soutěžích základními podklady pro vyhodnocování tréninkového procesu. Používaná tréninková cvičení vvtváří obvvkle dvě skupin ukazatelů ___ r obecné tréninkové ukazatele - OTU, jsou obvykle shodně evidovány u všech sportovních disciplín. Tvoří je nejčastěji následující ukazatelé: DZ dny zatížení, JZ -jednotky zatížení, S - počet startů v soutěžích, HZ - hodiny zatížení, I - intenzita zatížení, RS - regenerace sil, C - cestování, N - nemoc, V -volno... specifické tréninkové ukazatele - STU. jsou u jednotlivých sportovních disciplín odlišné a zahrnují pokud možno všechny skupiny používaných tréninkových cvičení. Vyhodnocování tréninkového a soutěžního zatížení Cílem vyhodnocování, které probíhá jak průběžně, tak po ukončení jednotlivých cyklů, je hledání odpovědi na základní otázku, zda to, jak a co sportovec trénuje, skutečně vede k rozvoji výkonnosti. Trenér musí znát, zda obsah, řízení a použité metody tréninku vytvářejí předpoklady pro dosahování individuálně maximálních výkonů. Srovnávání ukazatelů zatížení a ukazatelů trénovanosti plní při řízení sportovního tréninku funkci zpětné vazby. Na základě získaných výsledků dochází k rozhodnutí, zda se současné zaměření tréninku ponechá a nebo zda dojde k úpravám tréninkového plánu. Celkové vyhodnocení tréninkových a výkonnostních ukazatelů je východiskem tvorby plánu pro další tréninkový cyklus.