Kondiční příprava
(dříve tělesná) nebo-li kondiční trénink je zaměřen
na vyvolání adaptačních změn v organismu sportovce a to
především na rozvoj pohybových schopností (PSch).
Rozvoj PSch je determinován především faktory:
morfologickými (tvarem těla, % tukové řasy, aktivní svalovou
hmotou...),
biochemickými (stavem bioenergetických systémů, regulačních
systémů...),
psychologickými (motivací, emocemi, regulací pohybové
činnosti...) a
fyziologickými (funkcí systémů organismu, především srdečněcévního,
dýchacího, pohybového...).
Podle sledovaného cíle
rozlišujeme kondiční přípravu na tzv.:
* Kondiční přípravu obecnou, zdůrazňovanou
především v tréninku mládeže, působící komplexně
na všechny PSch pomocí různorodých nespecifických
cvičení. Cílem je dosažení všestranného pohybového
rozvoje.
* Kondiční přípravu speciální, v níž jde o proces se
záměrem maximálního rozvoje pohybových schopností
ve specifických sportovních dovednostech,
ve speciálně vytvářené struktuře pohybu
prostřednictvím zatěžování či motorického učení.
Formy kondiční přípravy
* Intenzivní kondiční příprava se zpravidla uplatňuje na počátku přípravného
období a je jednoznačně orientovaná na zvýšení kondice hráče respektive
odstranění nedostatků. Minimální doba 4-6 týdnů je podmíněna průběhem
adaptačních mechanizmů limitujících zvýšení úrovně jednotlivých PSch.
Postupně se zvyšuje frekvence (počet TJ), intenzita, koordinační složitost,
psychická náročnost. Tato forma přípravy tvoří v daném období téměř 100 %
tréninkového času.
* Průběžná kondiční příprava nachází uplatnění v soutěžním období. Její
úlohou je udržet dosaženou úroveň kondice. Věnuje se jí 20-30 %
tréninkového času s podstatně menší frekvencí i intenzitou tréninkového
zatížení.
* Rekondiční blok nachází uplatnění zpravidla při delší přestávce v soutěžním
období (při reprezentační přestávce, soustředění apod.), kterou je možné
racionálně využít na obnovu kondice. Orientujeme se zpravidla na odstranění
nedostatků, které se v průběhu soutěžního období projevily. Věnujeme jí asi
30-50 % tréninkového času.
Kondice = základ sportovní výkonnosti
* Podle převládající pohybové činnosti, jíž dominuje
intenzita pohybu (velikost nervosvalového úsilí),
je možná identifikace rychlostních a silových
schopností,
* s dominancí objemu (doby trvání či počtu opakování)
pak identifikace schopností vytrvalostních.
* Uvedené pohybové schopnosti náleží k významným
faktorům většiny sportovních výkonů a spoluvytvářejí
kondiční základ sportovní výkonnosti.
Tvorba programu kondiční přípravy je závislá
* na poznání struktury sportovního výkonu v konkrétním
sportu,
* na charakteru a rozsahu pohybové činnosti,
* na výchozí úrovni kondice,
* na cílové úrovni kondice (na úrovni, které chceme
dosáhnout),
* na modelové charakteristice kondiční připravenosti
sportovců rozdílné výkonnostní úrovně (vrcholový a
výkonnostní sport, reprezentace či klub aj.).
Cíl kondiční přípravy
Cílem kondiční přípravy
* je především rozvoj PSch přiměřeným zatížením a s pomocí různých metod,
postupů, modelů...
* Při posuzování účinnosti kondiční přípravy ­ zda jde o udržení stavu či o
skutečný rozvoj ­ je nutné přihlédnout k dosažené úrovni trénovanosti, k
talentovým předpokladům, k celkovému objemu zvoleného zatížení, k
frekvenci tréninkových jednotek aj.
* Namísto pojmu rozvoj používáme termín stimulace (stimul = podnět) PSch,
což objektivněji vystihuje příčinnost i důsledek pohybové činnosti respektive
jejich podněcování v navozovaných tréninkových podmínkách.To znamená, že
PSch je možné v tréninku ­ v tréninkové jednotce stimulovat. Rozvoje zle
dosáhnout trénováním, tedy konkrétní tréninkovou činností, která je prováděna
po určitou dobu.
* PSch lze tréninkem rozvíjet a to na základě dominantně zděděných, ale
ovlivnitelných neurofyziologických funkčních mechanizmů. Každá PSch má
svoje optimální, senzitivní období rozvoje. Efektivita rozvoje je umožněna
přítomností geneticky podmíněné existence vnitřních podmínek (individuálních
předpokladů), adekvátností podnětů (z aspektu času a obsahu) aj.