Závěrečnou část hodiny je vhodné věnovat kompenzačním cvičením dle individuálních potřeb. Studenti se zrakovým postižením se většinou zajímají o posilovací i protahovací cviky, které jim mohou pomoci postupně odstraňovat jejich dysbalance. Pedagog by měl být schopen rozpoznat chyby a odchylky od správného držení těla a celkového pohybového stereotypu. Pomocí kompenzačních cvičení je může postupně opravovat až k jejich překonání. Chyby, které nejsou jen špatným návykem, mohou mít i závažnější příčinu. Proto je třeba na ně upozornit a doporučit návštěvu odborného lékaře.
Pokud jsou v prostorách výuky vhodné podmínky (teplá a čistá podlaha, karimatky), je dobré zařazovat na závěr různé typy relaxací. Kromě klasické relaxace s postupným uvolňováním jednotlivých segmentů těla se osvědčuje i tzv. „blesková relaxace“, či „tygříkovy tlapky“. Vždy je n utné volit vhodný hudební a slovní doprovod.
Stavba a průběh výukové jednotky je v podstatě identická s výukovou jednotkou osob bez zrakového postižení. Didaktické zásady, zejména zásady názornosti, soustavnosti a přiměřenosti, zde v žádném případě nepodceňujeme. Zejména srozumitelný, odpovídající a přesný slovní doprovod je žádaný. Mnohdy je nutné přistoupit i k fyzickému navedení studenta do tanečního prvku. V tomto případě je důležité nejprve navázat s tanečníkem slovní kontakt a otázat se jej na možný dotyk a teprve posléze se studenta fyzicky dotknout.
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.