Pedagogické směry (pracovní podklady k výuce, sestavila K. Vlčková) Pozitivistická pedagogika - H. Spencer - cíl výchovy – příprava k životu, ne zbytečné nepotřebné vědomosti, jen ty nejpodstatnější - důraz na fakta, poznatelné Psychoanalytická pedagogika - čerpá z původní psychoanalýzy (S. Freud) a neopsychoanalýzy (z analytické psychologie C. G. Junga, z individuální psychologie A. Adlera), z neofreudistů (kulturní psychoanalýza K. Horneyové, E. Fromma) přínos do pedagogiky: - výchova v ranném dětství může ovlivnit vznik pozdějších poruch a obtíží, - úloha nevědomí ve výchově - prevence pocitu méněcennosti - důležitost poradenství, citlivě prováděné sexuální výchovy - škodlivost extrémních výchovných stylů - důležitost sebekontroly učitele - rozvíjení tvůrčí svobody - láska a solidarita ve škole - tradiční pedagogika opomíjí iracionální vrstvy Duchovědná pedagogika - rozsáhlý a diferencovaný pedagogický směr 20. století - je označována jako pedagogika kultury, filozofická pedagogika - řadí pedagogiku k vědám duchovním – ty na rozdíl od přírodovědných studují filozofické a kulturní souvislosti výchovy - důraz kladen na hodnoty, kulturu - cíl výchovy = utváření osobnosti působením kulturních hodnot, hl. výchovný prostředek je vzdělávání - představitelé: W. Dilthey, H. Nohl, E. Spranger, T. Litt aj. Pedagogický esencialismus - představitel: William C. Bagley (1874-1946) - ucelený vzdělávací systém, jasně vymezené požadavky na osvojení podstatného (esenciálního) učiva Pragmatická pedagogika - vychází z pragmatické filozofie (od konce 19.st. do 50. let 20. století byla nejrozšířenější v USA) - zakladatelem je J. Dewey (1859 – 1952) - vzdělání – nástroj řešení problémů, se kt. se člověk setkává v praktickém životě => - vlastní pojetí tzv. instrumentalismus – základní pojem = zkušenost získaná v individuální praxi; je třeba osvojit si metody, jak řešit obtíže při získávání zkušenosti - podstatný je rozvoj aktivity dítěte - osobní zkušenost poskytuje motivy, rozvíjí zájmy a pomáhá odhalovat a řešit problémy - na základě této teorie vybudoval Deset tzv. činnou školu - základ = projektová metoda - pragmatická ped. ovlivnila školu v USA, přispěla k její demokratizaci - ve 20. a 30. letech byla jedním z nejvlivnějších ped. směrů i v ostatních zemích - u nás měla vliv na reformní hnutí mezi dvěma světovými válkami (představitel: V. Příhoda – Deweyho žák) Pedagogický reformismus - viz samostatný materiál Reformní školy Experimentální pedagogika - ped. směr, kt. vychází ze snahy o přesná měření edukace (testy) - představitelé: - Alfred Binet (1857 – 1911) - inteligenční testy, inteligenční kvocient; - Ernst Neumann, Wilhelm August Lay – metodou přesného pozorování, měření a experimentu objasňovali zákonitosti fyzického a psychického vývoje - Edwadr Lee Thorndike (1874 – 1949) – am. pragmatický pedagog a psycholog, behaviorismus, výchova jako přizpůsobování jedince prostředí, učení se novým reakcím Marxistická pedagogika - socialistická pedagogika - edukační jevy vykládány na základě marxistické filozofie a ideologických dogmat marxismu, původní: dialektický a historický materialismus (Marx, Engels) - výchova je závislá na ekonomických, sociálně-politických a kulturních podmínkách, má třídní rysy - cíl – všestranný rozvoj osobnosti - důležitá je rozumová výchova, technická – teoretické základy výroby, tělesná, mravní – ateistická komunistická morálka, kolektivismus, humanismus, uvědomělá kázeň, estetická – poznávací a mravní fce umění - slučování vyučování s výrobou a politikou, laicizace učitelů, vyloučení náboženství, odluka školy od církve, princip povinného světského bezplatného vyučování - 1948 – 89 byla u nás jedinou povolenou a správnou verzí pedagogické vědy - to způsobilo určité škody (izolovanost od světových výzkumných aj., směrů) - uplatňována ve všech bývalých socialistických státech - nemarxistická pedagogika v kapitalistických zemích byla (s pejorativním podtextem) označována za buržoazní pedagogiku - kritické zhodnocení marxistické pedagogiky z let 1948-89 u nás nebylo provedeno, pozitiva ani negativa nebyla dostatečně shrnuta a pojmenována - v zahraničí: neomarxistická pedagogika – u některých např. ekonomicky a sociologicky orientovaných autorů (T. Adorno, J. Habermas, část feministického proudu aj.) - hl. téma: nerovnost v přístupu ke vzdělávání, způsobované třídní diferenciací v kapitalistické společnosti Existencialistická pedagogika - vychází z Nietzscheho, Bergsona, Kierkegaarda, Husserlovy fenomenologie; Heidegger, Jaspers, Marcel, Sartre, Camus - člověk jako izolovaný jedinec, beznadějná pomíjivá existence, poznatelná prožitkem ne rozumem, společnost = neosobní síla, popírána existence historických zákonitostí - představitelé existencialistické pedagogiky: O. Bolnow, W. Brezinka, O. Kroh, K. Schaller - výchova jako pouhá pomoc při biologickém vývoji, středem výchovy je sám člověk - cíl – rozvoj osobnosti jako autonomní individuality se svobodou rozhodování a s kulturou mezilidských vztahů - ve výchově hraje roli citová sféra => důraz na pozitivní ped. atmosféru, citlivý vztah pedagoga k dítěti Novotomistická pedagogika - novotomizmus – jeden z hl. směrů náboženské filozofie 20.století – východiska: scholastický systém T. Akvinského ze 13. st. - harmonie víry a rozumu, lidské poznání je podřízeno nadrozumovému poznání božskému - člověk – jednak se nesmrtelnou duší se podílí na transcendentnu, jednak je fyzickou bytostí - společnost má usilovat o obecné dobro, jednotu, řád, mír - představitelé novotomist. ped.: Foerster, J. Maritain - cíl výchovy = navrácení jedince od naturalistické životní koncepce jeho božskému určení, osvobození člověka od sebe sama – integrální humanismus (Maritain) - škola – církevní, nezávislá na státě, - křesťanská výchova v rodině a organizacích Sociologická pedagogika - poznatky sociologie - představitelé: E. Durkheim, P. Barth, P. Natorp, F. Znaniecky - člověk = bytost sociální, kt. formují především společenské podmínky - výchova = plánovité zespolečenšťování (socializace) jedince, výchovou si společnost utváří takového jedince, jakého potřebuje, těžiště takové výchovy = mravní složka Hnutí za odškolnění - descholarizace, deschooling, hnutí za svobodnou školu - zrušení škol, povinné školní docházky, škola = nástroj politické výchovy, indoktrinace, formování loajality k systému - případně jen svobodné školy, nezávislé, nejrozmanitější povahy, nenucené hravé učení bez závazného obsahu a tradičních forem - radikální představitel: I. Illich (ilič) – Američan Antiautoritativní pedagogika - 60. léta – studentská hnutí, kritika školství - odstranit autoritativní charakter výchovy, - model výchovy zbavené jakéhokoli útlaku, rozvíjet zdravé sebevědomí, odstranit potlačování potřeb (včetně sexuálních), formovat politické vědomí a solidaritu Antipedagogika - 2.pol, konec 20st. - zcela odmítá výchovu, boj proti „výchovné společnsoti“, boj proti pedagogickému totalitarismu - výchova = manipulace dětmi dospělými, kt.se je snaží ovládnout, = mrzačení, zneužívání dětá, deformace jejich lidské přirozenosti - připouští pouze vzdělávání bez výchovných nároků Postmoderní pedagogika - od poč. 80.l. - zdroje: J.F.Lyotard, W. Welsch, Bělohradský - krize pohledu na svět opírajícího se o moderní vědu => skepticismus, kriticismus; krize celostního přístupu - humanizace světa, obecná tolerance - diferenciace, pluralita, kritický přístup, citlivější pohled na rozdíly, heterogennost, pluralitu - větší kritičnost ped. jako vědy vůči velkým systémům – autoritativně diktovaly cíle atd. - přísně analytické zkoumání, hledání diferencí, historicko-srovnávací bádání, pluralistické myšlení, tolerance - alternativní koncepce výchovy - zbavit výchovu všeho autoritativního, - pomoct jedinci na jeho životní cestě, respektovat jeho osobnost v ped. procesu - vést jedince k pluralitnímu vidění, toleranci, porozumění - jednotné vzděl. programy nahradit alternativními, volitelnými, oboustranně dohodnutými (obsah, metody, prostředky atd.) - představitel: Carl Rogers (1902-1987) – pokus o reformu am. školy: svobodné učení – nutná osobní angažovanost, pocit objevování, učení musí vycházet ze sebe sama, být smysluplné; rozvoj autentické osobnosti (nekonformní, angažované) Další směry viz materiál Alternativní školy a inovace, reformní školy Jsou i další směry, zde nezmíněné (fenomenologie, hermeneutika .. atd.)